Že Novák skončil u hokejbalu není vlastně žádné velké překvapení. Jeho táta Jiří dlouho roky táhl výborný tým Třebíze, který roky hrával sice oblastní ligu, ale většinou ji končil na prvním místě. Nakonec kývl i na postup a přešel do národní ligy, kde zářil zase. U toho byl už i Patrik, jemuž se povedlo zahrát si v jednom týmu s tátou a oba patřili mezi tahouny.

„Že jsem přešel z hokeje na hokejbal, to nějak vyplynulo. V Třebízi se hrála národní liga, tak jsem jim šel párkrát pomoci. A musím říci, že mě hokejbal chytil víc než hokej. Ten je prostě moc o penězích, kdežto hokejbal je prostě čistý sport. Kdo chce, ten hraje. V hokeji je to bohužel trošku jinak,“ naráží na svůj konec u ledu.

V juniorce se přitom jevil hodně zajímavě a dokonce po něm na patnáct zápasů sáhl třetiligový Jindřichův Hradec. To bylo před třemi lety, pak už ale přišel definitivní přechod k hokejbalu. „Já se ještě chtěl vrátit do Kladna, bohužel to nevyšlo. Dneska mi to nevadí,“ mávne rukou a tím, že v hokejbalových partách v Třebízi a později v extraligovém Alpiqu, který ho zlanařil, našel skvělé kamarády a cítí se mezi nimi perfektně.

A jaká byla hra s tátou? „No přece super! Pořád jsme se nějak hecovali, hlavně kdo dá víc gólů. Teď si chce zahrát ještě s mým mladším bráchou Jirkou, kterému je teprve deset. Věřím, že ještě u hraní nějaký čas vydrží a třeba si zahrajeme v jednom útoku za Třebíz všichni tři. Když tátovi popřeje zdraví, vydrží určitě,“ směje se Patrik.

A třeba s nimi nastoupí i sestra. I ona totiž v mládí hrávala za Kladýnko hokej.

Patrik Novák patří k hráčům, kteří dovedou zahrát oba posty. V hokejovém Kladně touhle schopností udivuje třeba Švéd Linus Svedlund, v Alpiqu zase Petr Šícha nebo právě Novák. Umí zahrát výtečně jak v obraně, tak v útoku.

Bohužel ho loni v play off přibrzdilo nepříjemné zranění, které ho provázelo až do zimy. Teprve teď se cítí lépe. „V semifinále s Plzní mi vypadlo rameno, takže jsem si dal krátkou pauzu a šel hrát zase. Jenže rameno vypadávalo pořád častěji, ke konci vlastně už při každém pohybu. Musel jsem v zimě na operaci a zatím to musím zaklepat, je to dobré. Nějaký omezený pohyb tam je a už to tak asi bohužel zůstane, ale pro hru to nevadí. Zraněné bylo pravé rameno a pravačkou držím hokejku dole, což je lepší,“ objasnil svoji noční můru, která ho tak dlouho trápila.

A co dělá Patrik Novák kromě hokejbalu? Hodně času stráví v práci, však také ve svých třiadvaceti letech dělá směnového vedoucího ve slánském Linetu, a to už je nějaká firma. A když volno přece jen dovolí, vezme doma ve Slaném, kde bydlí už dva a půl roku s přítelkyní Nikol, pruty, a vyrazí na ryby. Ty jsou jeho velkou vášní. „Rybaření mě baví. Je fajn zajít k vodě, vypnout mozek – od práce, od hokejbalu. Kamarád z Alpiqu Gek (Dan Hnízdil) je tom s rybami sice lépe, ale nemá to s prací tak časově složité, věnuje koníčku víc času,“ říká chlapík, pro něhož je čas někdy velkým problémem, které ale díky svému zápalu a poctivosti umí překonat.

Vždyť kdo z ryze amatérských sportovců bude ve dnech, kdy má odpolední směnu a nemůže tedy na trénink s týmem, cestovat ze Slaného do Kladna a tady čtyřicet minut běhat na páse?

Pro Patrika to není obtíž. „Když vás hokejbal baví, tak nějaký benzin ani čas neřešíte. Já spíš musím poděkovat trenéru Kadlecovi, že mi individuální přípravu v posilovně dovolil,“ dodává vicemistr republiky.