Tóth před premiérou v oktagonu zahodí trému do kýble

Honza Tóth ještě v oktagonu nikdy proti soupeři nestál, nemá za sebou v pětadvaceti ani jeden oficiální zápas. Přitom už před sedmi roky mezi provazy jeden debut zažil, šéf jeho klubu Pavel Hakim Majer tehdy připravil zápasové odpoledne všech svých nadějných mladíků.

Tóth tehdy vyhrál, ale jeho kariéra bojovníka se na čas vytratila. Honzovi bylo sedmnáct, a jak už to v tomhle věku bývá, přednost dostaly jiné radovánky než tvrdá příprava v tělocvičnách. „Měl jsem po škole, s klukama jsme blbli. Jenže jsem hodně přibral a touha zhubnout byla impulsem pro návrat. A pak mě to teprve pořádně chytilo,“ vypráví pětadvacetiletý borec.

Přibírání na váze mu skutečně šlo. Prý koukne na jídlo a okamžitě se ryska na váze sune divoce směrem nahoru. „Před mým návratem k Hakimovi, před dvěma roky, jsem měl už 115 kilo, to mi vadilo. Dřina v tělocvičně mě dostala zpátky, teď mám teď 85. Byl jsem dokonce i na osmdesáti, jenže přišla koronakrize a já zase vylétl o dvanáct kilo nahoru. Teď už jsem to zase stlačil,“ popisuje svou anabázi s kilogramy a přidává recept pro ty, kteří se k hubnutí chystají rovněž. „Pomáhají mi tréninky a speciální strana, hlavně pravidelná.“

Teď ho čeká Michal Vacek, a ač jsou z jednoho města, moc ho nezná. „Spíš podle vidění z posilovny, a kamarádi říkali, že musel také dolů s váhou,“ vypráví Honza Tóth, který je o sedm let mladší než jeho čtvrteční protivník.

A původně měl zápasit v úplně jiných sportech, také hodně tvrdých - v ledním hokeji a plavání. „Hokej jsem hrával od školky až do konce základní školy. Mimochodem i s Kubou Hajným, který je teď v áčku a slyšel jsem, že také zápasí. Ale hlavně jsem plaval, to mě hodně bavilo a i se mi tam nejvíc dařilo,“ vzpomíná. Že nejvíc vynikal v motýlku, který je fyzicky nejnáročnější, ani netřeba zdůrazňovat.

U Pavla Hakima Majera se věnuje hlavně K1 a thajskému boxu, ale má rád i box klasický. „Jezdím boxovat i do Prahy, to mě hodně baví. A třeba si někdy dám i oficiální zápas, ale ještě to chvíli počká, musím se dobře připravit,“ nachází v sobě dostatek respektu.

A kam to chce Honza Tóth v kariéře bojovníka dotáhnout? Může tohoto povoláním řidiče vyšvihnout oktagon k vysokým výdělkům a profesionální svobodě? „Makám, co se dá, a uvidíme, jak to půjde. Jasně, že bych se chtěl prosadit jako profesionál, kdo by nechtěl z těch, co náš sport dělají. Ale ne každému se to povede,“ říká Jan a doplňuje: „Mě to hlavně naplňuje a zápas je už pak jen vyústěním něčeho, co do toho dáváte.“

I ostatní říkají, že je tréninkový dříč, fyzičku má vynikající. Však také trénuje týdně deset až jedenáct hodin, teď před zápasem s Michalem Vackem ještě víc. Každý den trochu, aspoň hodinu.

A vzkaz svému čtvrtečnímu soupeři? „Já byl vždycky trémař a třeba na plavání jsem před každým závodem zvracel do kýble. Ale skončil jsem do vody a bylo po trémě a tak to bude i ve čtvrtek, první rána ze mě všechno sundá. Ať se Michal těší, užijeme si to!“