Jak jste se dostal k příležitosti vyzkoušet si zámořský hokej?
Byl jsem na kempu v Třemošné s panem Jonákem. To je trenér z Ameriky, který dříve trénoval ve slovenské extralize. Na kempu jsem dostal nabídku, jestli nechci jet na turnaj do Detroitu. Tam si mě vybral mládežnický tým. A od té doby jsem tam zůstal a užívám si to v Americe.

Jaké máte další plány ve své kariéře?
Nejbližší jsou zatím nejasné. V jednání mám aktuálně tři týmy. Možná budu hrát v juniorce. Byl bych šťastný, kdyby se mi povedlo dostat na „farmu farmy“, tedy do East Coast Hockey League (ECHL), a tam kdybych se mohl vyhrát. Ale určitě jsem otevřený i možnosti, že bych mohl hrát tady doma. Příští rok maturuji, tak by to pro mě bylo i jednodušší.

Jaký je život mladého hráče tak daleko od domova?
Je to něco úplně jiného než u nás. Mentalita tam je úplně jiná, lidé jsou milí, snaží se všem pomoc. Vážím si a jsem všem vděčný, že mi tam pomohli zvládnout angličtinu. Člověk pozná něco nového, vidí svět i jinde. Každému, kdo by měl podobnou příležitost, to můžu jen doporučit.

Co vás přivedlo právě k hokeji?
K hokeji mě přivedl můj bratranec z Havířova, protože moje rodina je z Ostravy. Takže jako malý, když jsem bratrance viděl, tak jsem si ten sport zamiloval. Baví mě, že je to týmový sport. Hokej miluju a nic jiného neznám.

Kdo je vaším hokejovým vzorem?
Popravdě bych řekl asi Zdena Cháru. Přeci jen je to obránce, který je zhruba stejně vysoký jako já. Takže od něj můžu okoukávat, jak tu výšku využít. Sice už je starší, ale líbí se mi, jak hraje jednoduše, s přehledem, do těla, dokáže se poprat, prostě udělat cokoliv pro tým. Právě proto je pro mě vzorem.

Který trenér vás nejvíce ovlivnil?
Nejvíce mi dal asi pan Křepelka na Kladně. Hlavně mi ukázal, že když člověk chce něco dokázat, tak pro to musí udělat maximum.

Věnujete se i jiným sportům kromě hokeje?
Hrál jsem jedenáct let závodně tenis. Ale pak zvítězil hokej, protože mě víc lákal právě týmový sport. Ale jinak mě baví snad každý sport. Rád si zahraju volejbal, basketbal, ve volném čase se rád projedu na kole. Prostě si užívám, co můžu. Zvlášť teď, když mám nejvíc sil.

Pojďme trochu osobněji. Jaké je vaše oblíbené jídlo?
V Americe? Neměl bych to říkat, protože to správně nesmím jíst, ale tam si rád dám typický americký hamburger. Co se týče českých jídel, tak mi tam chybí spousta věcí. Například obyčejný český rohlík, který bych si dal se salámem. To mi chybí snad nejvíc. Ale i knedlíky. Něco českého je problém v Americe sehnat. Ale jsou tam polské obchody, tak jednou za čas jedu a nakoupím si třeba na týden.

Jakou posloucháte hudbu?
Jako malý jsem měl hodně rád skupinu Kabát, ale celkově českou muziku. Michala Davida si zpívám doteď. Mám rád ale i country, pop. Nemám úplně vyhraněný styl. Je to takový mix.

Máte nějaké zvíře?
Miluju psy, ale protože jsem alergik, tak jsme psa museli dát bohužel pryč.

Tomáš LibovickýNarozen: 18. října 1998 v Kladně
Výška: 203 cm
Pozice v hokeji: obránce
Kluby: mladší dorost PZ Kladno, poslední čtyři sezony strávil v zámořských mládežnických soutěžích (Sprinfield, Okanagam)
Zaměstnání: Student 1. KŠPA Kladno.

Jan ŠEJHL