Když zazněla siréna oznamující konec základní hrací doby, v tvářích českého týmu byl naprostý klid. Svěřenci finského kouče Kettunena totiž dobře věděli, že po včerejší smůle se na ně v dnešním zápase už musí ono štěstí usmát. A stalo se. Český florbal odváží z Helsinek bronz!

V brankovišti národního týmu se však psal další emotivní příběh. Gólman Lukáš Bauer byl před turnajem pověřen nelehkou rolí strážce české svatyně a svou práci odvedl na jedničku. I s velkou (bronzovou) hvězdičkou. "Je to práce všech kluků, moc jim to všem přeji," hlesl naprosto vyčerpaný Bauer.

Lukáši, nemá smysl se ptát na nějaké pocity. Mise splněna?
Obrovské zadostiučinění za celou tu práci, kterou tu každý z nás udělal. Mám obrovskou radost z tohoto týmu, že to dokázal, protože mu nikdo nevěřil a od samého začátku to měl velice těžké. Kluci dřeli, makali, nechali tu v Helsinkách duši a to rozhodlo. Nikdo si tu na nic nehrál, byli jsme jedna velká parta a dokázali jsme to! 

Nemrzí přeci jenom malinko to včerejší prohrané semifinále?
Je to samozřejmě škoda, ale my jsme věděli, že náš den zkrátka přijde. Včera to nebylo, tak jsme si to všechno vynahradili dnes. Nic víc teď neřeším, máme medaili a jak už jste sám řekl: mise splněna. 

Vy sám jste si zažil totožný zápas před třemi lety v Praze, kde českému týmu medaile nakonec utekla. Co rozhodlo naopak dnes?
Těžko říct takhle hned po zápase. Musím se na ten zápas ještě zpětně podívat, ale myslím si, že rozhodlo to, že jsme tahali za jeden provaz a chtěli o něco více než soupeř. Pořád jsme na střídačce žili, neustále jsme živili naději na úspěch. A odměna nakonec přišla. Když vás teď poslouchám, tak si začínám opravdu uvědomovat, jak moc to tomuto týmu přeji. 

Tomuto týmu přitom věřil jen málokdo. Co znamená bronzová medaile pro český florbal?
Ukázala to, že tu máme několik mladých šikovných kluků s vítěznou mentalitou, kteří vyhráli juniorské mistrovství a do našeho týmu vnesli neuvěřitelnou energii. Byli naprosto skvělí, bravurně se vypořádali s tlakem, jenž na ně byl před turnajem uvalen. Starší kluci je tu rychle přijali, což bylo také super. Táhli jsme za jeden provaz, a proto to dotáhli až sem. 

Po celou dobu turnaje jste předváděl naprosto úžasné výkony. Byla by případná individuální trofej hezkou třešničkou?
Asi ano, bylo by to moc pěkné. Ale pro mě je primární vždycky tým, to, že tu teď stojím a mám na krku tuhle medaili. Jé, tak teď už jsem málem neměl (smích). Ale opravdu, vidět tu ten tým, všechny kluky, jak jsou šťastní a oslavují, to je pro mě úplně nejvíc. To hlavní už se stalo a když to zkrátka nevyšlo včera, tak jsme si to dnes všechno vynahradili. 

Kam se doma pověsí bronzová medaile z mistrovství světa?
Řekl bych, že asi hodně vysoko. Samozřejmě tituly z ligy jsou vždy speciální, v podstatě vyhrajete nad celou republikou. Ale dnes jsem to bral jako takové finále, ještě navíc s prodloužením. Je to opravdu neskutečné, nemám k tomu asi co říct (úsměv). 

Oslavy budou a zcela zasloužené. Jak si bude první okamžiky s medailí na krku vychutnávat Lukáš Bauer?
Já vůbec nevím, já se zejména těším až si konečně sednu (smích). Jsem celkem unavený, pomlácený a rozhodně už se nemůžu dočkat na odpočinek. Ale samozřejmě si to teď s klukama užijeme. Oslavíme to tady v šatně, potom pojedeme na hotel a všichni pospolu zakončíme tento povedený cyklus.  

Nebude vám tento tým chybět?
Bude. A ani si nedovedete představit jak moc. Nyní si začínám uvědomovat, že to všechno končí, ty dva týdny jsem si tady nesmírně užíval. Věřím, že se společně zase někdy setkáme, ale teď na něco, co bude pak, opravdu nemyslím. Jdeme si užívat!