Kde a kdy jste s florbalem začínal?

Na podzim 1991 v šestnácti letech na Obchodní akademii Hovorčovická – ve stejném roce, kdy florbal do ČR přišel. Tehdy to byl jediný středoškolský tým, neexistovala žádná soutěž, takže nám nezbylo než objíždět různé turnaje, z nichž pak vzešel nultý ročník celorepublikové ligy. Po střední škole jsme se rozhodli spojit s tehdejší Spartou Praha.

Jakými kluby jste potom prošel?

Po zmíněné Hovorčovické a Spartě to byl Tatran Střešovice – tam jsem byl krásné dva roky a opravdu si myslím, že až teprve tam jsem pochopil, že florbal už není jen zábava, ale že už se musí brát i jako vrcholový sport. Je zajímavé, že právě z tohoto profipřístupu mi zůstalo nejvíce kamarádů. Bohužel jsem se po dvou letech dostal kvůli mému trénování žen Sparty do sporu s prezidentem Tatranu. Zároveň se tehdy změnily poměry u áčka Sparty, která budovala nový tým, schopný konkurovat Tatranu – kvůli téhle výzvě jsem se do Sparty vrátil. Povedlo se nám vyhrát základní část a dojít až do finále. Tam nám ale Tatran vrátil obě porážky ze základní části a já už navždy zůstal jen s jedním tatranským titulem. Tým se navíc během další sezony za hodně podivných okolností rozpadl a já přestoupil na pět let do Chodova. Pak už jsem zvažoval konec, ale ještě jsem zkusil najít motivaci v Mladé Boleslavi – což se povedlo, a za bronzovou medaili jsem opravdu hodně rád.

Byl jste prvním gólmanem české reprezentace – jak na to vzpomínáte?

Bylo to nádherný. Užíval jsem si každý zápas, každou minutu v repre dresu a dodnes si vyčítám, že jsem dal po své nevydařené sezoně přednost osobnímu klidu před postem trojky pro MS 2000 v Oslu. I přes ujištění trenéra Skružného, že to chápe a cení si mé upřímnosti, jsem se totiž už nikdy neobjevil v žádném jeho ani nejširším výběru – což mě dodnes nepřestalo mrzet a popravdě i trochu urážet.

Kam došel florbal od té doby?

Když je člověk neustále v zápřahu, tak změny moc nevnímá. Ale když mě – “zatrpklého bývalého reprezentanta” – vloni v Ostravě na MS v zápase proti Švédsku strhl doslova vyšinutý desetitisícový dav k hromadnému skandování, tak mi došlo, že ten sport je už vážně někde jinde, než v té mé nejslavnější době. Nicméně poslední roky mi připadá, že se třeba extraliga jak kvalitou, tak záživností posouvá spíše dozadu… Což je určitě škoda.

Co Vás přivedlo do Kladna?

Na to je jednoduchá odpověď – trenér Tomáš Janeček. Je to můj dlouholetý kamarád a mluvil o Kladně tak dlouho a zasvědceně, že mě to začalo zajímat také.

Zatím zde vedete mladé brankaře – postavíte se sám mezi tyče?

S Tomášem jsme takovou možnost řešili už na jaře. Předběžná dohoda zněla tak, že se během mého odpočinku po šestnácti letech v extralize vynasnažím pomoci s gólmanskými tréninky a pokud uvidím, že Kladno není “banda pitomců”, a naopak uvidím perspektivu, tak bych to od prosince mohl i zkusit v bráně. No a jsem rád, že Kladno evidentně banda pitomců není…

Tomáš ŠIKOLA