Petra Landová: Plavání je můj život

Kdy jste se vlastně naučila plavat?
To už nějaký pátek bude, zhruba v sedmi letech. Naši se rozhodli, že mě dají na plavání. Nejdříve nevěděli, zda jen naučit, nebo i závodně, ale pak se seznámili s trenéry Slavomírem a Pavlem Cinfusem. Já se naučila plavat celkem rychle a už jsem u toho zůstala.

Do kdy jste závodila?
Nějakých sedm, osm let. Do reprezentace juniorů jsem se ještě dostala, ale pak jsem skončila. Aspoň pokud beru tu reprezentační úroveň.

Proč?
Částečně kvůli studiu, částečně kvůli tomu, že jako trenér v Kladně skončil Pavel Cirnfus. Trenéři se začali přehazovat a já už neměla dostatečnou motivaci. Pavel byl tím, kdo mě u toho vždycky držel, s ním jsem měla vidinu, že kariéra může nějak pokračovat dál. Několikrát jsem se chtěla vrátit, protože to ve mně hlodalo, jestli to bylo správné rozhodnutí, ale nikdo mě do toho už nedotlačil. Prostě puberťák, který si myslel, že mu něco uteče.

Teď jste ale v pozici trenérky, musíte dětem vysvětlovat opak, ne?
Přesně. Snažím se dětem vysvětlit, že jim nic neuteče. Akorát čas, který máte na sport, protože plavat ve čtyřiceti závodně, to nejde.

Jak vás vůbec napadlo začít trénovat?
Nejprve mě oslovilo pár lidí s žádostí o soukromé tréninky. Abych naučila někoho plavat, nebo dělala kondiční tréninky. Všiml si mě Slavomír Cirnfus a oslovil mě, jestli už jsem dokončila školu a jestli bych jim nechtěla pomoci, protože se uvolnilo místo na sportovním gymnáziu. Tam potřebovali jak trenéra plavání, tak hlavně člověka, který má vysokoškolský titul. Měla jsem na to docela chuť a kývla jsem.

Barbora Míková se stala evropskou šampionkou

Ostatní sporty

Jaké byly začátky?
Šla jsem nejdříve do béčka, tam mě ještě pan Cirnfus zaškoloval a trochu hlídal a opravoval. Možná mi to dalo víc než škola. Nicméně jsem začala postupně sama psát tréninky, a když jsem dokončila na FTVS bakaláře a uvolnilo se místo na gymnáziu, nastoupila jsem tam. Tím jsem převzala i největší tréninkovou skupinu A, protože právě tyhle děti na gymnázium chodí.

Na sportovním gymnáziu jste tedy na plný úvazek?
Ano. Starám se jen o plavání a po čtyřech letech moje děti maturují z teorie sportovních příprav. Nicméně není to tak, že by byla učitelkou, to ne. Dál také dokončuji doktorské studium na FTVS se zaměřením na plavce, dělám trenérku v KSP Kladno. A třetím rokem jsem v realizačním týmu reprezentace České republiky pod vedením Romana Havrlanta, kde jsme měli mladší juniory a teď máme starší. Celý můj život se tak točí kolem plavání.

Život přece není jen plavání, nebo pro vás nyní ano?
Teď určitě ano, obětuji mu i veškerý volný čas. Pracuji na dovzdělávání, navštěvuji semináře. Toho není nikdy dost a já toho neumím tolik, kolik je potřeba.

Jak si vůbec stojí české plavání?
Dobrá otázka, která se posledních pár měsíců hodně řeší. Nejsme v úplně nejlepším postavení, to je pravda, na olympijskou medaili pořád čekáme. Teď nám začal pomáhat Australan s ostravskými kořeny Tomáš Froněk. Učí nás, jak struktura přípravy plavců funguje v jiných zemích. Protože když český plavec odjede na nějaké závody do zahraničí, spíš kouká a učí se. Že nestačíme, není kvalitou sportovců, ale spíš systémem. Ať už jde o dotace, pronájmy drah v bazénech (to se ale netýká Kladna, tady nám vycházejí vstříc), protože někde vám města ani nechtějí dráhy pronajmout. A když pak naše talenty mají naplaváno mnohem míň hodin než soupeři, v jiné intenzitě i podmínkách, je to znát. V zahraničí je tohle nastaveno úplně jinak. U nás se sice nějaké koncepce vrcholových středisek řeší, ale i kdyby to vyšlo, bude trvat ještě dlouho, než se to zaběhne. Nátura českých trenérů je totiž pořád trochu obtížná (úsměv).

Neměla byste mít větší důvěru v budoucnost?
Já důvěru mám, vážně. Vidím, kolik nám roste špičkových plavců, kteří by jednou mohli tu olympijskou medaili pro sebe i Česko vybojovat. Nicméně musíme jim všichni kolem plavání pomáhat. A to je běh na dlouhou trať.

Jak je početná vaše kladenská skupina?
Teď budu mít osm plavců. A jsem ráda, hlavně jsou vyrovnaní, to je pro trénink důležité. Někteří teď jdou do dospělých, což jsou Johana Jelínková, Michaela Svobodová, donedávna i Adéla Doubnerová, která musela kvůli zdravotním problémům končit. Do starších juniorů se dostal talentovaný Marek Souček, od Petry Čerbákové ke mně přešla talentovaná Ema Bradáčová. Všichni jsou naladění na stejnou vlnu, pomáhají si, to vidím ráda. On není plavecký život jednoduchý, ráno vstávat v pět, chodit třikrát denně na bazén, dělat i kondičku, soustředění, závody. Je to na psychiku hodně náročné, a když nemáte kolem sebe kamarády, snáší se to špatně. A mohou vás ohrozit i okolní vlivy, kamarádi, jiné záliby.

Kladno přežilo penaltu i vyloučení a zahájilo divizi výhrou nad Neratovicemi

Fortuna divize