Ač tomu název nenapovídá, jsou bežecké schopnosti až na druhém místě. Zásadní část výsledného času totiž netvoří 2195 m běhu, nýbrž rychlost jakou závodník dokáže přibližně v polovině běžecké části spořádat dva litry zlatavého moku. To je těch zbývajících čtyřicet kilometrů.

Už počtvrté se k prvnímu místu propil Pražák Tomáš Stařecký, který loni dlouho vedl, nakonec ale prohrál ve finiši. Teď zaostal za patnáct let starým rekordem předsedy Maratónského klubu Kladno Františka Tůmy 10:48 min. o pouhé čtyři sekundy!

„Jsem skromný člověk, v tuto chvíli ale musím být neskromný. Rekord mi unikl o kousíček už podruhé," uvedl vítěz. Předloni udělal chybu, když si spletl počet kol. Než omyl napravil, stihl vypít páté pivo! Přesto vyhrál. Do Kladna jezdí moc rád. „Je to krásný závod. Baví mě, je tu nádherná atmosféra," prohlásil čtyřiapadesátiletý vítěz.

V dobré fyzické kondici ho udržuje i zajímavé poslání. Přibližně sedmdesátkrát do roka vystoupá 196 schodů do zvonice chrámu svatého Víta, kde šéfuje partě dvaceti zvoníků! Sice litoval, že neměl informace o tom, že ohrožuje rekord, na druhou stranu si pochvaloval narůstající počet závodnic. Vedle jedenapadesáti mužů se jich postavilo na start poloviční porce piv a kilometrů šestnáct. Jeho manželka Erika, dvojnásobná vítězka, zůstala mezi diváky.

V závodě žen obhájila primát Kladeňačka od slovenského Ružomberoku Zuzana Miháliková, která dokázala vylepšit rekord půlmaratonu o pět vteřin na 5:48. Nové maximum sebou nese čestný titul – Hovado. Byť zní brutálně, jeho držitelé si ho moc považují.

Zuzana letos vyhrála o pouhou vteřinku. „Vůbec jsem o soupeřce za mnou nevěděla. Zahlédla jsem ji až na poslední chvíli," uvedla sedmatřicetiletá vítězka a přiznala, že byla extrémně nervózní, poněvadž všichni okolo čekali, že bude první.

Před rokem se po chvilce odpočinku pustila i do závodu mužů a obsadila neuvěřitelné čtvrté místo! „Je to moc těžké, letos bych to nezvládla," řekla.

O prsa druhá skončila fantasticky finišující Eliška Hrušková z Prahy a Středokluk. Prý by stačilo, aby se vzduchové bubliny z pěnivého moku – lidově řečeno krknutím, zbavila o deset metrů dřív. „Do té doby jsem měla strašné křeče. Pak se mi běželo lépe, už to ale nestačilo," poznamenala s tím, že ve svých třiadvaceti letech závod absolvovala poprvé. Paradoxně měla větší obavy z běhu, poněvadž den předtím dala tréninkového lahváče za sedmadvacet vteřin, což není vůbec špatný čas.

Předešlé řádky mohou naznačovat, že šlo hlavně o vítězství. Opak je pravdou. Pivní maraton je především zábavou. Většina účastníků dobíhala dlouhé desítky minut za vítězi a byli mezi nimi i výborní atleti. Při konzumaci pak stihli v pivním depu probrat všechny novinky letošního roku. Někteří dobíhali v povznesené náladě.

Závod pořádá Sdružení přátel atletiky Kladno v čele s Metodějem Fikesem, jenž tradičně nastoupil s jedničkou na hrudi. Také byl v běhu nejlepší, u pivka to už bylo horší.