Pánové, sedí ten titulek? A je to i důvod, proč jste tady?
Jakub Ibl: „Jistě, s trochou nadsázky můžu říct, že naší tělocvičnou, kterou jsme s Alexem založili v roce 2012, procházejí snad všichni teenageři z Kladna, ale nezůstane skoro nikdo. Bojové sporty bolí, je tam tréninková dřina, zájemci si musí odříct víkendové pařby, protože když celý týden makáš, pak to tím můžeš úplně zabít.“

Alex Cverna: „Je to tak. Já jsem se později kvůli závodní kariéře vzdálil, Mystery teď řídí Kuba. K tomu co řekl, bych ještě dodal, že vede kluky k pokoře, což je také důležitý předpoklad úspěchu.“

Ibl: „Aby můj úvod nevyzněl moc pesimisticky: ti, kteří vytrvají, pak stojí za to! Mám v péči pár talentů, kteří vstávají v pět ráno, trénují, pak jdou do školy, potom zase na trénink… přitom chodí na brigády, aby měli z čeho financovat veškerou přípravu. Takže kdo chce, ten se chytne. No a sem nás přilákal Aleš, se kterým jsem dávný kamarád, i když sportovně teď směřujeme každý jinam; on se našel v silovém trojboji. Každopádně se pořád vzájemně podporujeme a motivujeme a chceme tu motivaci dát i jiným, třeba prostřednictvím toho videa, které vznikne. Dal jsem vědět i Alexovi - to je super motivátor s tím, co má ve svých 42 letech za sebou.“

Cverna: „No jo, dá se říct, že už jsem veterán… ale motivovat může každý každého, v každém věku. Kuba zmiňoval ten prvotní zájem - tak je to vždycky s něčím novým. Je za tím třeba i zvědavost. No a pak s prací, s tréninkem, dojde na lámání chleba. Ve sportu je to jako v životě celkově – někdo něco dokáže, jiný ne. Je to jeden velkej boj, v ringu i jinde. A pak se ohlédneš a vidíš, co je za tebou, jestli jsi něco dokázal, nebo ne.“

Viktor Horák dřepuje pod dohledem Jurije Ščerbakova.
Viktor Horák, světový šampion z Kačice

No, a když se ohlédnete vy dva, co za sebou vidíte?

Ibl: „Já jsem od malinka hrál hokej, ale nechal jsem toho ještě dřív, než můj starší bratr. Zlákaly mne bojové sporty, kterým se věnuji už 11 let, aktuálně na profesionální úrovni.  Vybojoval jsem 21 zápasů v kategorii K1 s bilancí 12 výher a 9 porážek. Nastupoval jsem proti těm nejlepším, co jsou u nás. Nejprve v váze do  91 kg, teď už v „supertíze“. Jsem mistr ČR v K1. Pravidelně nastupuji v „pyramidách“ WAKO (World Association of Kickboxing Organisations). Tam na mne mistrovský pás stále ještě čeká, byl jsem zatím několikrát druhý. Letos jsem absolvoval jeden z nejdůležitějších zápasů o profi pás na 5 kol v supertíze a zase nevyhrál… tuhle porážku ale považuji za spornou – a víc k tomu neřeknu. Snad jen to, že vítězství je zase o něco blíž. A už i jako trenér jsem vychoval mistra republiky.“

Cverna: „Jako amatér jsem byl vicemistrem ČR v Low Kicku, v K1 i v MMA. Úspěchy mne pak kvalifikovaly do profesionálního ringu. Nejprve v K1, kde jsem vybojoval 14 zápasů. Úplně jsem se ale našel až v MMA. Mám za sebou 12 zápasů, z toho 10 jako profík, přitom devět jsem jich ukončil KO. Držím pás šampióna WKN, takže jsem zatím spokojen.  Aktuálně nastupuji za tým OFA (Octagon Fighting Academy) z Bratislavy. Jsou to specialisti na MMA. A jelikož je MMA kombinací stylů, mám různé trenéry. Tím hlavním je Karlos Vémola, na box Filip Miňovský, připravuji se i tady s Kubou. Asi před rokem jsme zase spojili síly, trénovali spolu, rozhodně i on přispěl tomu mému pásu.“

Vybudoval jste si tedy osobní značku a ta má určitě svou cenu…

Cverna: „Začíná to tím, že máš ten sport rád a něco mu obětuješ. No a pak se ti to vrací, začneš tím vydělávat. Nemělo by to být obráceně, že začneš sportovat jen kvůli vidině peněz. Ty přijdou pak jako něco navíc. Když má člověk úroveň, promotéři mu rádi zaplatí. Protože jména jim přitáhnou lidi a tedy zase peníze. To je prostě koloběh sportovního byznysu. Je k tomu potřeba i promo podpora, propagace, reklama. Osobně jsem vydělal zápasením slušné peníze. Konkurence je ale velká, u nás je to navíc stále ještě "malý sport". Nikdy by se ale neměla vytratit podstata – začíná to tou láskou ke sportu.

V posledním roce jsem měl dobrou sezónu. Nabídky na zápasy od dobrých organizací stále dostávám. Na mé úrovni je nutností manažer, který kvalitní zápasy domlouvá. Můžu si vybírat, v těžké váze patřím ke špičce. Chci to potvrdit na turnaji Oktagon 5 v Ostravě, který se rychle blíží, 17. březen je tu za chvíli. Udělám všechno pro to, abych do Kladna přivezl mistrovský pás."

Společnost mamince bývalého volejbalisty Kladna Vladimíra Sadílka dělali chvíli hokejisté Jakub Strnad a Josef Zajíc.
Na Vysoký vrch si vyšlápli i hokejisté

A co provozováním gymu, tím se dá uživit?

Ibl: „Za sebe říkám ano. Začínali jsme s jedním pytlem, v deseti lidech, a kde je to dnes. Ale… dávám do toho svou osobní značku, pomáhá i Alex. To přispívá k propagaci, vzbuzuje zájem. Kromě bojových sportů provozujeme i „kruháče“ a jiné kondiční tréninky, také jógu. Na Kladně je tělocvičen dost, nejsou ale stejné. Některé se koncentrují na klasický „hardcore“ bodybuilding a powerlifting, jiné na kondiční cvičení žen, jiné zase jedou ty módní trendy cvičení. To je v zásadě dobře, každý si najde to své. Byznysově si tedy úplně nekonkurujeme. No a sportovně nám jde v podstatě o stejnou věc – přilákat lidi k tělesné aktivitě.“

My máme v názvu „mystery“ tedy něco nehmatatelného, duchovního, pro mnohé možná záhadného. Název dává najevo, že jdeme i cestou meditace a mentálního koučinku. Protože hlava dělá 80 % sportovního výsledku. Co do hlavy zaseješ, to tam potom vyroste.“

Tedy jak řekl Henry Ford: „Když si myslíte, že něco dokážete, nebo když si myslíte, že nedokážete nic, tak v obou případech máte pravdu…“

Cverna: „Ale tak to fakt je! Všechno řídí hlava, tělo poslouchá. Jasně že musí být také připraveno, být toho schopno. Je ale třeba myslet pozitivně, s pokorou a úctou ke kolegům, k soupeřům. O tom náš sport také je. To chceme šířit dál. Opak - negativní myšlení - vede mladé kluky na šikmou plochu.“

S bojovníky hovořil: Petr Šikola