Tyčkařka A.C. Tepo Kladno se do formy dostávala postupně a v závěru sezony se jí povedlo dvakrát posunout hranici osobního rekordu. Nejprve v srpnu skočila v belgickém Leuvenu 442 centimetrů a minulý týden ve Vyškově přidala další dva centimetry.

Tím svěřenkyně Pavla Berana mladšího potvrdila pozici domácí dvojky za Amálií Švábíkovou. O čerstvě pětadvacetileté skokance pocházející z Nového Strašecí se však toho moc neví. „Jsem taková tichá voda,“ culí se studentka medicíny na I. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Co říkáte uplynulé sezoně?
Hodnotím ji pozitivně, letos jsem se posunula o dvanáct centimetrů. V Belgii jsem skočila poprvé nad 440 a naposledy jsem se dostala na 444. Do Vyškova jsme vyrazili, protože jsme s trenérem věděli, že mám formu a mohu se zlepšit. Vyšlo to a klidně bych mohla ještě někde skákat. Jenže sezona skončila a žádné vhodné závody se už nekonají.

Nikola Pöschlová skáče ve Vyškově 444 centimetrů | Video: Pavel Beran

Jak jste se vůbec dostala ke skoku o tyči?
Atletiku jsem v Kladně dělala už od přípravky. Tyč jsem nejdřív zkoušela u Víti Rusa, ale později jsem se přes sestru Sabinu dostala k panu Pavlu Beranovi staršímu. Byla jsem u něj asi osm let a pod jeho vedením poprvé skočila čtyři metry. To mi bylo šestnáct. Po covidovém období jsme se domluvili, že přejdu k jeho synovi.

Spolupráce vám očividně vyhovuje, když jste o dost zlepšila, že?
S trenérem jsme si sedli, a to je vždycky výhoda. S tréninkem a přístupem jsem spokojená, je to paráda. (usmívá se)

V mládežnických kategoriích máte za sebou i řadu reprezentačních startů. Povězte, kde jste se objevila a s čím jste byla nejvíc spokojená?
Už jako dorostenka jsem v roce 2014 závodila na Evropském olympijském festivalu mládeže EYOT v Baku. Od té doby jsem každý rok reprezentovala. Jednak v mezistátních utkáních, ale i na šampionátech. Za největší úspěch považuju v roce 2019 sedmé místo na mistrovství Evropy do 22 let v Gävle.

Přechod do dospělé kategorie bývá náročný. Jak to proběhlo u vás?
Nebylo to vůbec snadné. V motivaci mi pomohl právě šampionát v Gävle, ale ono to chce čas. Snad už teď naberu správný směr. Při zlepšování výkonů je potřeba vypilovat techniku, zaměřit se na nejrůznější detaily a dostat se na nejtvrdší tyče, aby to létalo vysoko. (usmívá se)

Jak jste spokojená s působením v Kladně?
Za Kladno budu už závodit navždy. Oddíl mě od začátku podporuje a pomáhal mi, i když se na mě všichni vykašlali. Pořád byl se mnou … Sletiště je něco jako můj domov, ale už tam teď tolik netrénuju. Příprava probíhá na Strahově, jenže po uzavření stadionu Evžena Rošického je to trochu komplikovaný. Buď trénujeme v nafukovací hale, nebo venku vedle ní, kde máme udělaný sektor se třemi doskočišti, případně na stadionu Přátelství.

Dojíždíte do Prahy z Nového Strašecí, nebo jste přesídlila do metropole?

U našich bývám teď spíš o prázdninách nebo někdy o víkendech. V Praze máme byt a výhodou je, že nade mnou bydlí babička. Skvělý na tom je to, že mi vaří, což mi vždycky ušetří práci a čas. (směje se)

| Video: Youtube

Jaké máte plány do další sezony, v níž byste měla být zabezpečená od Vysokoškolského sportovního centra Victoria?

Věřím, že by mi mohly pomoci rehabilitace, na které se v době, když jsem nebyla ve středisku, neměla tolik prostoru. No a takový vysněný cíl je skočit 450 centimetrů a tajné přání dostat se na mistrovství Evropy v Římě. Ono se může zdát, že od posledního osobáku to ke 450 už nemám tak daleko, ale nad laťkou je znát každý centimetr. Kvůli postavení v rankingu bude také důležité, abych skákala vysoko i v hale.

Jak zvládáte vrcholový sport s náročným studiem medicíny?
Jde to, ale časově to je náročný. Navzdory tomu plnohodnotně trénuju. Jen jsem s trenérem jsem dohodnutá, že moc nejezdím na soustředění. Jsou lidé, kteří mi fandí a schvalují, že dělám atletiku společně s medicínou. Našli se ale i tací, kteří mě od toho zrazovali, a varovali mě, že to nejde skloubit. Ale moc si z toho nedělám. Vím, na co mám, a na konci září nastupuju do šestého ročníku. Miluju oboje a nechci se ničeho vzdávat.

Jste výborná atletka a podle všeho musíte být i výborná studentka…
Ono je to tak, že naše celá rodina - mamka, taťka i ségra - jsou doktoři. To mi hrozně pomáhá. Je to paráda. Mám doktorské zázemí. (usmívá se)

Když máte doktořinu v genech, mluvila jste už s rodiči o tom, jakým směrem se po škole vydat?
Ještě se pořád rozmýšlím, ale nejspíš to bude praktické lékařství. Také ještě zvažuji, jestli bych jednou léčila dospělé nebo děti. Šesťákem ale vzdělávání zdaleka nekončí. Teprve za další tři roky bych se dostala k lékařské atestaci.

K tomu je ještě daleko. Nyní máte před sebou volno. Jak ho vyplníte?
Tento týden odjíždím na dovolenou na Kapverdy. Hrozně se těším, že si u moře odpočinu. Dovolenka ale rychle uteče a pak už zase začne kolotoč - atletika a studium.

Nikola Pöschlová (25)

Atletiku začala na Sletišti trénovat od šesti let v přípravce. Vyzkoušela řadu disciplín, ale od patnácti let se začala věnovat skoku o tyči. Na domácích kolbištích sbírala vavříny a Česko reprezentovala na mládežnických šampionátech. Po maturitě na gymnáziu si vybrala složitou cestu. Studentka medicíny si však letos navzdory operaci kolena dvakrát zlepšila osobní rekord a s výkonem 444 centimetrů je druhá v letošních českých tabulkách.