Proč? Na důvody jsme se zeptali přímo jeho:Honzo, jak to tedy bylo?
Nejde o nějaké ústrky, právě naopak (vysvětluje s úsměvem). Aeroklub mi umožnil účast na Plachtařském mistrovství ČR juniorů, které se konalo v Jihlavě. Tedy sám jsem se rozhodl přihlásit a aeroklub mne podpořil. Především mi půjčil kluzák, což není všude samozřejmost.


Proč vlastně Kladeňáci pořádají soustředění na jiných letištích?
Je to kvůli leteckému provozu na blízkém letišti Václava Havla v Ruzyni, který nám „přistřihává křídla“. A tak naše soustředění v minulosti hostil Rakovník, nedávno tedy Hořovice, další právě probíhá v Chomutově. Taková „letecká solidarita“ je možná díky kontaktům našeho předsedy a zkušených veteránů aeroklubu.


Zpět do Jihlavy – jak se mistrovství vydařilo?
Je to vlastně také takové dvoutýdenní intenzívní soustředění… umožňuje bezprostřední kontakt s letci z reprezentace a vůbec s těmi, kdo mají odlétáno mnohem více než já. Neocenitelná studnice zkušeností, člověk se od nich učí přímo v akci. I když létám čtvrtým rokem, pořád se považuji za začátečníka. Tohle byly moje druhé závody.


Počasí vám moc nepřálo…
Zpočátku nebylo ideální, ale ve druhém týdnu se zlepšilo. Aby byla soutěž „směroplatná“, je třeba splnit alespoň 4 disciplíny. Splnění znamená, že 10 závodníků musí uletět více než 100 km. A to může být při špatném počasí problém. K výsledkům se pak přihlíží při nominaci na příští rok a při výběru do národní reprezentace. 


Jak vypadá závodníkův den?
Ráno kolem osmé dostáváme SMS, že můžeme „skládat“. Kluzáky máme totiž přes noc rozložené v přepravnících. Pak je seřadíme na tzv. „grid“. V Jihlavě to vycházelo na deset řad po třech. Následuje brífink, kde dostaneme plán trati s otočnými body, jejich poloměry, přehled zakázaných prostorů toho dne a plánovaný čas startu. Důležité informace dodá také meteorolog. No a pak šest „vlečných“ vytahá tak během hodiny kluzáky do potřebné výšky. Když tam jsou, "otevře se páska" a začne se počítat čas… no a my začínáme hledat stoupavé proudy…


A hodnocení?
Předepsaná trať se letí na čas. Roli také hraje, jak trasu dodržíme. Předem si ji nahrajeme do PDA navigace, kterou máme v nejčastěji mobilu. Také ji naplánujeme do "logru", tedy GPS záznamníku. Čím přesněji se plánu držíme, tím lépe. Realita je často jiná - hledáme „stoupáky“, a ty nebývají přesně ve směru plánované trasy… o tom je to závodění.


Naviguje se ještě na mapě s pravítkem a úhloměrem?
Při výcviku se to učí a stále patří ke „stavovské cti“ to umět. Ale upřímně – při závodech na to není čas, tam se spoléhá na techniku. Z podobného „old school“ soudku je i další „letecké moudro“, že každý pilot by měl začínat jako plachtař. Že jen tak získá skutečný cit pro letoun. Já s tím souhlasím.


Mezi 31 účastníky jste bral 21. místo. Jak to hodnotíte?
Na pohled to úplně impozantní není, věřil jsem, že budu výš. Ale velké závěry z toho nedělám, jak jsem řekl, je to můj teprve druhý závod a hlavní jsou ty zkušenosti, které jsem nasbíral. Rozhodně to doporučuji, člověk se učí létat jinak, na náročnějších tratích. Každý aeroklub přitom může vyslat více plachtařů.


Jak moc záleží na typu kluzáku?
Na tom jistě záleží. Ovšem podle podmínek. Jednotlivé typy mají koeficienty, tzv. handicapy, s cílem do jisté míry eliminovat rozdíly v maximální rychlosti a klouzavosti. Například já jsem teď létal na VSO 10, známé mezi plachtaři jako „Vosa“. Ta má koeficient 95. Ke splnění 100 km vzdálenosti „stačí“ uletět 95. Lepší stroje mají koeficienty přes 100, musí tedy uletět více. Při špatném počasí koeficienty horším kluzákům pomáhají, v ideálních podmínkách ne.


Vraťme se k soustředění Aeroklubu Kladno a jeho pořadí v „plachtařské lize“…
Systém té „ligy“ vznikl tak před 10 lety jako studentská bakalářské práce se záměrem umožnit českým plachtařům porovnávat své výkony průběžně během roku. Výkony z „logrů“ se nahrávají do online systému, který se jmenuje Celostátní plachtařská soutěž - CPS. Jsou tam zaznamenány výkony a pořadí jak individuální, tak klubové. Ve zhruba 70místné tabulce se Kladeňáci drží v „klidném středu“.


Záleží na počtu letců?
Ano, platí, že více letců = více výkonů = lepší pořadí. Členskou základnou patříme do lepší první třetiny. Kladno je velké a těžíme i z blízkosti Prahy. Létání, zejména plachtění, je ale ryze amatérský sport, stranou sponzorské pozornosti. Není totiž příliš divácky atraktivní – mezi startem a přistáním piloti někam třeba na čtyři hodiny zmizí… přesto zájem je, noví zájemci se hlásí. Je to i časově náročné, výhodou je, když pilotní žáci mají dobrou partu a létají pravidelně.


Stane se létání vaší profesí?
Samozřejmě vnímám studie, podle nichž budou aerolinky v příštích letech celosvětově potřebovat každý rok asi 30 000 pilotů. Přitom v Česku prý pilotů přibývá jen mezi amatéry, počet profesionálů naopak klesl o čtvrtinu. Poptávka je, ale u velkých aerolinií třeba v Asii. Tedy ano, piloti budou potřeba, ale nebudou do práce jezdit linkou 119, jak kdosi vtipně poznamenal. Já jsem absolvent stavební průmyslovky, obor studuji i na ČVUT a nejspíš se mu budu věnovat i profesně. Nicméně se chci naučit létat i s motorovými letouny. Profesionální výcvik je ale zatím mimo moje finanční perspektivy. Musím ale říct ono „nikdy neříkej nikdy“.


Petr ŠIKOLA