Je to tedy tak, že teď víc trénujete sám než s trenérem Dalimilem Kupkou?

Tak to je už delší čas.

Vyhovuje vám to?
Ne.

A dá se s tím něco udělat?
Dá. Asi jo. Budu muset.

Jak rychle chcete řešení vymyslet?
Co nejrychleji. Po Kladně.

Máte vytipovaného nového trenéra?
Ještě nevím. Ač se tato situace táhne už delší dobu, je to stále svým způsobem čerstvé. Nejdřív si musím promluvit s Dálou (kouč Kupka). Trénovat sám je docela naprd. Proto jsem si letos vzal k sobě Ríšu Svobodu, čtvrtkaře, který to většinou se mnou absolvuje. Jinak by to bylo opravdu únavné.

Sám si i trénink vymýšlíte?
Není to tak, že bych si ho psal celý sám. Dála mi napíše trénink a já si ho pak většinou změním.

Možná teď vašeho trenéra víc zaměstnávají další reprezentanti Pavel Maslák a Jakub Holuša, že?
Každopádně má spoustu práce.

Co vás na desetiboji pořád baví? Vždyť už nesbíráte tolik bodů, všechny medaile máte…
Já ani nevím, fakt nevím. Stejně pořád nespím před prvním dnem desetiboje a stejně jsem nervózní. Přitom si říkám: Hele, spi, zítra uděláš 8200. Ale baví mě to pořád. Ještě se mi nechce jít do něčeho jiného, končit s kamarády a lidmi, které kolem sebe.

Ale už třetí rok po sobě prožíváte nominační trápení. Nestresuje vás to?
Ne. Teď před Götzisem jsem udělal chybu, měl jsem bez debat trénovat jinak. Ale zatím to není trápení. Trápení bude, až když limit nezvládnu. Jen už to není takové, jako když jsem kdysi v Götzisu dělal obrovské body…

Stanovil jste si nějaký bod, který by vás přinutil končit?
Ne, já si body nedávám, protože když k němu dojdete, musíte skončit. A nebo si pak už nemusíte dávat ty body.

Nikdy vás za poslední tři roky nenapadlo: mám já tohle zapotřebí, proč se na to nevykašlu?
Když jsem se zranil. Jako mladý jsem se po zranění dostal relativně rychle zpátky, teď to trvá mnohem dýl. Ale jinak jsem si to neříkal.

Trápí vás tedy stále, když se závod nepovede?
To víte, že mě to trápí, zeptejte se manželky. Přemýšlím, proč to nešlo tak, jak jsem si představoval. Ale když si vše zpětně proberu, tak to ani nemohlo jít. Netrénoval jsem tak, abych závodil v Götzisu výborně. Čím jsem starší, tím potřebuju delší rozjezdovou dráhu, podobně jako v halové sezoně.

Věříte, že se bude halová sezona opakovat?
Sedmnáct let dělám víceboj a ve druhém závodu sezony jsem se vždycky zlepšil o docela dost. Proč by se to nemělo stát znova?

Jste zdravý?
V pořádku jsem, jsou tam jen nějaké malé neduhy, které řeším. Nic zásadního.

Mluvilo se o tom, že jste měl v Götzisu problém se zády…
Trošku ano. Když jsem zabral na kouli nebo na oštěpu, trochu mi vystřelovaly bolesti do zad. Řeším to teď s fyzioterapeutem Pavlem Kolářem, mělo by to být pryč.

Dokážete si představit, že byste se na olympiádu díval jen v televizi? Stále nemáte limit.
Ne. To vím, že nebudu.

Proč?
Protože bych se tam jel podívat. Ale zatím si to ani nepředstavuju. Mám před sebou mítink na Kladně. Asi bych s tím byl smířený jen tehdy, kdybych věděl, že jsem v tréninku příšerný a nemám na to.

Přesto: řešíte v hlavě i variantu, že byste A limit na kladenském mítinku nesplnil?
I když se mi v Kladně nepodaří rozjet závod na 8200 bodů, chci každopádně desetiboj dokončit. Kladno by mi mělo přinést minimálně limit na Evropu. Musel bych se na ni připravit a pokusit se pak na olympiádu nominovat v Helsinkách.

Je tohle vaše poslední sezona?
Asi ne, bude ještě příští, a ta už bude definitivně poslední. Halu chci absolvovat stoprocentně, a jestli pojedu i na mistrovství světa, to se uvidí podle toho, jak dopadne tato sezona.

Je vidět, že odcházet je pro vás hodně těžké…
Evidentně ne. Jak to jednou zabalíš, už se nejde vrátit.