Za tuto krátkou dobu si do ní dokázala najít cestu více než stovka těch, kteří chtějí se sebou něco dělat nebo si jen prostě zacvičit s ostatními. SRTG nadále trénuje minimálně třikrát v týdnu, venku i v tělocvičně. K zakladatelce a trenérce Alesii Rubachové se postupně přidávají další, kteří se podílejí na vedení skupinových tréninků. I v tom je kouzlo tohoto uskupení. Po určité době jsou členové schopni spolu vést a připravovat tréninky.

Letos se zúčastnili mnoha akcí v Česku, na Slovensku, v Polsku, ve Francii i v USA. Nešlo jen o extrémní běhy v rámci Spartan Race (7,5 – 30,5 km), ale na svém kontě mají „zářezy" z Army Run, Color Run, 360° Challenge, Pražský půlmaraton, Kladenský pivní maraton, Redbull 400 (výběh mamutího můstku v Harrachově), Bootcamp běh Liberec a jiné výzvy.

Mnoho lidí se dostalo ze zóny komfortu a posunulo své fyzické i psychické hranice o kus dále. Jejich příběhy a motivace by vydaly na knížku.

Jednomu z vedoucích skupiny, Tomášovi Kučerovi, na konci dubna přesekli při hokejbalu Achillovu šlachu. Pro mnohé konec snu o běhání minimálně na rok.

„Díky Alesii, její podpoře a tréninkovému plánu, jsem začal cvičit už dva týdny po operaci. Hnacím motorem byl i příslib lékaře, že v říjnu budu schopen běhat. V červenci jsem poprvé zkusil tartan na Sletišti, bos jsem tam uběhl necelé dva a půl kilometru a začátkem září už jsem se nedokázal jenom koukat, jak se kamarádi vydávají vstříc vrcholům v Tatranské Lomnici a vyběhl jsem na trať," usmívá se.

Byť to byl Spartan Race Sprint (nejkratší varianta), absolvoval Kučera více než sedm kilometrů v místech, kde kdysi řádil na sáňkách pražský revizor Gustav Anděl s kamarádem Vyhlídkou.

Za dva týdny ho čekalo další překvapení. Tentokrát dostal registraci na závod v Paříži jako dárek a vzdor svému handicapu dokázal předběhnout 71 procent všech, co se postavili na start.

Povzbuzen se přihlásil na poslední závod v Koutech nad Desnou.

Po zdolání 24 km dlouhé trati s převýšením 1600 m mohl být spokojen, neboť získal to, po čem každý závodník Spartan Race touží – Trifectu. To znamená všechny tři obtížnosti (Sprint, Super a Beast) splněné v jednom kalendářním roce. „Ale v mém případě to trvalo pouhých 36 dnů," chlubí se.

Dalším příběhem je Trifecta Míši Vášové. Referentka cestovní kanceláře si moc s během nerozuměla, ale i přesto výzvu přijala a čtrnáct dní před závodem si vzala registraci na Spartan Sprint právě od zraněného Kučery. První závod doslova trpěla, ale díky silné vůli nic nevzdala a z Liberce si přivezla pamětní medaili a neuvěřitelný pocit, který máte jen tehdy, když si sáhnete na fyzické dno, odrazíte se a dokážete si to „namazat na chleba", což je i motto kladenské SRTG.

Při dalším závodě ve slovenských Donovalech dokonce pomáhala zachránit život jednomu ze zahraničních účastníků, který se zranil.
V Koutech dokončila Vášová svou úspěšnou trilogii a po osmi hodinách na trati závodu Spartan Beast se dostala do cíle a získala zelenou medaili společně s posledním kusem do skládanky její Trifecty.

Dokončení nejtěžšího závodu sezony v ČR se neobešlo bez silných emocí štěstí a vyčerpání.

Slzy v očích měla i policistka Zuzka Jeníčková. Slíbila Trifectu svému tatínkovi, který se jejího úspěchu bohužel nedožil. Přímo na trati na ní bylo vidět, že za žádnou cenu nehodlá porušit daný slib.

Nyní se skupina připravuje na další závod, který se odehraje již 16. ledna v lyžařském areálu v Bedřichově. Novinkou v příštím roce pro ně bude, že se tentokrát budou všechny tři obtížnosti závodu konat také na sněhu. Tím Spartan Race přestává být pouze letní kratochvílí, ale pro mnohé se stal životním stylem. „A o to v těchto závodech také jde. Člověk, který si sáhne na své dno či se k němu přiblíží, je následně posílen, věří v sebe sama a v závodě i životě se už chová jinak než předtím. Ať jde o sebekázeň, pomoc ostatním, férovost," dodává Tomáš Kučera.

Pokud se chcete k této partě přidat či si jen zacvičit, sledujte jejich Facebook Spartan Race Training Group Kladno a třeba i vy začnete v roce 2016 psát svůj nový příběh.