Olič zvedá činky od sedmdesátých let, tehdy se svou partou začínali v národním domě u dnešního Baumaxu. Za padesát let nazvedal tisíce tun železa, ale drží se dál. „už proto, že nevím, co je bolest zad, na kterou si dneska stěžuje snad každý. Nemám ani cukr v krvi, cholesterol je v pohodě. Činky mi určitě neublíží,“ říká borec, který se patnáctkrát v kariéře stal krajským přeborníkem v těžké atletice a medaile si přivezl i z ME a MS. 


Letos do Litvy na evropský šampionát nevyrazil, byť by tam podle výkonů bral bronz. Byl to drahý špás a navíc ho trochu vypekl kolega, který s ním měl bydlet na pokoji a dělit se o náklady. Vyrazil aspoň na republiku do Svitav. „Pro mě jako důchodce není jednoduché jet ani tam. Drahý je dres, teplákovka, doplňky výživy, tedy proteiny, sacharidy, aminokyseliny. Platit musíte i antidopinkovou kontrolu, to je sto euro. Když pak vidím některé přeplácené hvězdy, je mi smutno,“ kroutí hlavou a děkuje městu Kladnu. 


Zkusil tam zajít s žádost o finanční výpomoc a uspěl, dostal deset tisíc. Pro některé pakatel, pro Karla Oliče nádherný závdavek, za který magistrátu moc děkuje. „Jeden telefon milé paní a bylo to. Jsem jim vděčný.“


Olič by rád našel nějakého nástupce, klidně ho přivítá i na své zahrádce ve Švermově. Už proto, že staré party maká už jen kulturista Pavel Beránek, zatímco Jiří Štanc, Pavel Šedivý, Jaroslav Fafejta či Ondřej Holboj skončili. Mají nárok. „My ale mladou krev potřebujeme, zájemců bohužel moc není,“ smutně konstatuje, ale vzápětí už má v očích zase ohníčky. 


Zjistil totiž, že příští mistrovství světa se odehraje v dubnu příštího roku v dalekém Tokiu. 


„Už sháním brigádu, aby se tam měl jak dostat. Letenka prý stojí patnáct tisíc, to mě mile překvapilo. Hrozně rád bych se do Tokia podíval a přivezl ještě jednu medaili. Byla by asi poslední, ale na závěr kariéry bych o ni moc stál,“ dodal Karel Olič. 


Jeden z největších siláků v historii Kladna.