Baráž jste tedy sledoval?

„No jistě. Sice nejsem velký hokejový fanoušek, obvykle mne osloví až mistrovství světa, ale kladenská jízda nemohla nechat chladným snad nikoho. A ty jižní Čechy mi opravdu přirostly k srdci. Vystudoval jsem tam ekologii na Střední škole rybářské a vodohospodářské Jakuba Krčína v Třeboni. Žil jsem v Lehnici, pak nějaký čas v Jindřichově Hradci. Je to tam krásné na bydlení, ale slabší z hlediska pracovního uplatnění. Proto jsem nakonec následoval sourozence do Prahy a po jejich vzoru jsem si udělal trenérské kurzy. Úplně jsem změnil obor a nelituji. Určitě by to nešlo bez podpory mé partnerky, stejně jako dříve maminky. Zázemí je důležité.“

Sport Vás tedy oslovil více.

„Je mi čerstvě 27 let a sportuji od šesti. Posilování se věnuji od 14 let. Je pravda, že jsem si vyzkoušel více sportovních směrů i na závodní úrovni. Začalo to vodními sporty. Ve skocích do vody jsem byl mistrem Evropy do 12 let. Ve vodním pólu několikanásobným mistrem republiky. Doplňkově tam byl i fotbal, atletika, gymnastika. Při skocích jsem ale měl úraz, který mne přibrzdil.“

Tak jste změnil směr…

„Chytly mne bojové sporty – thajský box a pak MMA. Mám za sebou sedm zápasů v kleci. Trénoval jsem i na Stodůlkách, v klubu Reinders MMA. Tam se pohybuje řada šampiónů – Vémola, Pešta, Kozma a další. Zrovna „Karlos“ Vémola se mi líbí. Jeho styl je mi blízký, také jsem „zemař“. Navíc je tváří toho sportu pro širokou veřejnost. Vždyť kolik je šampiónů, o nichž se všeobecně neví… i v jiných sportech.“

Držitel stříbrné olympijské medaile v boxu Rudolf Kraj v rozhovoru pro web „bezfrazi.cz“ trochu zazlívá MMA, že přetahuje řadu boxerských talentů.

„Samozřejmě to vidí ze svého pohledu. Na druhou stranu se to těžko rozporuje, já v zásadě souhlasím. Box je nespravedlivě v určitém mediálním stínu MMA. Takový je ale vývoj.“

Lukáš TesařKaždopádně pro Vás bojové sporty nebyly konečnou stanicí.

„Spíše přestupnou. Kolem roku 2013 mne zaujala kulturistika. Velkou inspirací byl bratr. Už je sám trenérem a soutěžil v kategorii physique. Byl jsem se podívat na soutěž a to mne motivovalo na další čtyři roky. Hned na prvních závodech v Brně a pak v Kutné hoře jsem získal čtvrtá místa, což bylo na začátek slušné. Drželo mne to až do loňska, kdy jsem začal cítit určitý strop naturálního rozvoje.“

K silovému trojboji byl jen krok…

„Opakoval se stejný scénář – s kamarádem, trenérem na Zličíně, jsem se zašel podívat na závody. No a on do mne hučel, že mám předpoklady, ať to zkusím. A z té zkoušky bylo rovnou druhé místo v mé kategorii na republikovém mistrovství v Domažlicích vloni na jaře. Následovala další stříbra a letos už jsem dvě soutěže vyhrál. Naposledy jsem byl třetí na mezinárodním mistrovství Slovenska – to je zatím můj největší úspěch. Závodníci se dělí podle dle asociací, věku, pohlaví, váhových kategorií… já jsem v asociaci GPC, v kategorii do 100 kg RAW, tedy jen s bandážemi a opaskem, bez speciálních zpevňujících dresů. Děkuji všem, co mi fandí a podporují mne, to je velká vzpruha.“

I jako powerlifter si zachováváte spíše kulturistické proporce.

„Jsem přesvědčen, že silný člověk nemusí být obtloustlý. Dám na estetiku, funkčnost těla a pohyblivost. I svým svěřencům říkám, že pro tvarování postavy je kritériem zrcadlo, ne váha. A především vůle a důslednost. Pak si každý cestu najde. Sám jsem kdysi začínal v kočárkárně, místo činek jsem měl flašky s vodou, shyby jsem dělal na tyči na prádlo… Jako trenér ale cestu pokusu a omylu prosazovat nemohu, začátečníkům rozhodně doporučuji odborné vedení.“

V bodybuildingu i silových sportech přibyly nové směry a kategorie…

„Rozhodně. K některým mohu mít výhrady, ale převažuje pozitivum, že ta různorodost umožňuje přivést další lidi ke sportu. I náš klub jde novým trendům naproti. Máme letní posilovnu ve venkovních prostorách, klec na Street Workout, populární jsou skupinové lekce, kruhové tréninky. Cvičí u nás crossfiťáci, boxeři, vzpěrači, i vyznavači akcí typu Army Run a Spartan Race. A já coby kvalifikovaný trenér se v tom musím vyznat. Teď si dodělávám nejvyšší licenci A na FTVS Univerzity Karlovy.“

Petr ŠIKOLA