Z jakého důvodu je pro vás Kladno hází ještě vhodným místem pro vstup do sezony?

Řekla bych, že je to skutečně ideální příležitost. Je to menší mítink, ale žádný pouťák. Na Sletišti bývá výborná atmosféra a budu mít velice solidní konkurenci. Začínat sezonu třeba na Diamantové lize bych nechtěla.

Jak se těšíte na závod?

Moc a těšení trvá už nějaký čas. Myslela jsem, že budu házet dřív, jenže zdraví mi to nedovolilo. Ale zůstala jsem trpělivá, věřím, že je to v pořádku a vyplatilo se. Po těch dvou šílených letech se těším na diváky, to je cíl letošní sezony – pobavit je a předvést nějaký hezký výkon.

Jak jste léčila bolavé lýtko?

Když jsem se naplno rozbíhala postranním během, píchlo mi v úponu lýtkového svalu. Při jiném pohybu jsem to ale necítila. Ono ale všechno souvisí se vším. Lidské tělo je hodně složité. Když se však mu pomůže, umí dobře zregenerovat. I když už je víceleté, dokáže se chovat jako třicetileté. (úsměv) Hodně mi pomohl BTL laser, který pracuje vysokou intenzitou a je nejefektivnější na podobná zranění. Díky němu se stav lýtka zlepšil.

Lukáš Rohan vybojoval v Troji bronz.
Kajakářům připomenu, že zůstali bez medaile, smál se bronzový kanoista Rohan

S čím budete po kladenském mítinku spokojená?

O metrech mluvit nebudu, půjde mi o provedení hodů a dobrý pocit z nich. Chci zůstat zdravá a spokojená s výkonem. Určitě do toho ale nepůjdu naplno. Budu házet spíš opatrně, nevletím tam po hlavě. Nejspíš ani nevyužiju všechny pokusy, ale doufám, že budu po závodech šťastná. Někdy se stává, že když se nejde do pokusů velkou silou, odletí oštěp daleko.

Dlouho jste nezávodila, budete nervózní?

Mega nervózní, budu dost napnutá. Tak snad napětí přetavím do oštěpařského luku a napětí bude jako v tom praku. (směje se) Na druhou stranu jsem po závodech docela hladová jako lvice. Ta taky dlouho leží a čeká až se přiblíží kořist… Ten hlad mám i kvůli divné loňské sezoně, která pro mě byla hrozně zvláštní.

Martina Sáblíková při loňském startu na L’Etape
Jsem ráda, že přibylo kopců, říká Martina Sáblíková o startu na L’Etape

Nemůže vás ten hlad svazovat?

Budu si muset dávat pozor, abych nezačala moc závodit, nepřehnala to a neublížila si. To bývá problém, protože jsem soutěživec. Nesmím se nechat vyhecovat. Ale jsem už ráda, že budu závodit před publikem. To je bonus. Chci závodit s diváky, a to je i důvod, proč pokračuju v kariéře.

Kde budete po Kladně dál házet?

V pátek na Diamantové lize v Paříži a o týden později na mistrovství republiky v Hodoníně. Čeká mě zlatá trojice Kladno, Paříž, Hodonín – takovou kombinaci ještě asi nikdo nevyslovil. (směje se) V Hodoníně jsem v životě nezávodila, to pro mě bude neznámá. Z mého pohledu by všechny tři závody měly být krásné.

Prioritou sezony zůstává Mnichov?

Ano, jpřipravuju se na mistrovství Evropy, ne světa. I kdybych v Kladně hodila 68 metrů, což se asi nestane (směje se), tak v červenci do Eugene nepojedu. Ale 20. srpna je můj cíl. Na rozzávodění mi zbývá ještě poměrně dlouhá doba. Potřebuju čas.