Mistrovství Evropy se jelo na devíti tratích napříč Německem (2x), Lotyšskem, Litvou, Francií (2x), Itálií a Českou republikou (2x). Na závodě v Litvě se dokonce žák deváté třídy Základní školy v Tuchlovicích poprvé dostal na evropské stupínky vítězů, když skončil třetí.

Jedná se o největší úspěch dosavadní kariéry tohoto talentovaného závodníka, nikoliv však jediný.

Závodit začal v šesti letech v nejmladší dětské divizi Racer buggy 160 a hned další závodní rok vyhrál titul mistra republiky!

Poté přestoupil do vyšší divize Racer buggy 125, kde se mu podle jeho vlastních slov až tak moc nedařilo. Přestup znamenal pořízení silnější buginy (přes dvacet koní a je zde už i spojka). Často ho provázely technické problémy na trati a také konkurence byla silnější (Libor Teješ, Ondřej Hartych, Filip Hartman, Jakub Novotný, Lukáš Svoboda, Josef Švorc, Daniel Pytloun, Tomáš Svoboda a mnoho dalších). I tak se v prvním roce po přestupu stal nejúspěšnějším nováčkem „stopětadvacítek“.

Ovšem po přechodu do další divize Racer buggy 250 už si přišel Václav na své.

„Ve dvěstěpadesátkách se mi dařilo už více. Byl jsem zde tři roky - první rok jsem byl celkově pátý, pak druhý za Liborem Teješem, čehož si velice cením a třetí rok už jsem se stal mistrem republiky,“ vyjmenovává nadějný Václav svá dřívější umístění a dodává, že v depu mají mezi sebou závodníci dobrou partu.

„Nyní jsem v divizi junior buggy a můžu jezdit buginu s obsahem 600 ccm (výkon přes 130 koní, pohon na všechny 4 kola). Je to první divize, kde se můžete jako závodník účastnit i seriálu závodů mistrovství Evropy. Trénuji především na samotných závodech, protože jinak není kdy a také není kde. Málokdy se stane, že Vás pustí někam na trať, možná při hobby závodech. Mým autokrosovým vzorem je určitě Petr Nikodém a na závodech se vídám s celou škálou výborných legendárních jezdců v čele s Jaroslavem Hoškem,“ připomněl kladenskou i světovou legendu autokrosu.

„Letošní sezona byla parádní, projeli jsme s rodinou celou Evropu a moje celkové umístění na šestém místě mezi evropskými závodníky považuji za svůj doposud nejlepší výkon – jsem v této kategorii prvním rokem a umístil jsem se jako druhý nejlepší z českých kluků.“

Nejen proto jsou v obci Tuchlovice na Václava plně právem hrdi. Velká podpora přichází i ze školy. Nadějný závodník v autokrosu je totiž ještě navíc v základu hokejového týmu starších žáků HK Lev Slaný (trenéři Pavel Štechmüller a Šimon Dolejší),

„Bylo mi deset let, když jsem chtěl zkusit ještě k autokrosu hrát i hokej. Jeden ze závodníků byl také zároveň hokejistou, tak mě to inspirovalo. Nejdříve jsem se ale musel naučit pořádně bruslit,“ směje se Václav a pokračuje.

„Propojení obou sportů je pro mě dobré na fyzičku - hýbu se díky hokeji i přes zimu. Málokdy se stane, že mám kolizi termínu závodu autokrosu s hokejovým zápasem, takže chybím na hokeji málokdy. Když ke kolizi termínů dojde, pak má autokros přednost.“

A jelikož si Václavova rodina kolem autokrosu zařizuje všechno sama – přihlášky, startovné, vybavení, náhradní díly, opravy, benzín, náklady na dopravu, ubytování, tak je jasné, že nasazení všech nejbližších je zcela enormní.

K závodění v buginách přivedl malého Vendu jeho tatínek Tomáš Neumann. Svoji roli sehrálo i to, že se z Tuchlovic znali s Jaromírem Štětinou, dalším významným závodníkem českého autokrosu.

„Byli jsme se s Vénou jednou podívat na závodech, zjistili jsme, že se v buginách jezdí už od raného věku a vše se rozeběhlo. Stačilo se zaregistrovat, zaplatit závodní licenci, absolvovat školení - aby Véna znal vlajkovou signalizaci a pravidla. Zakoupili jsme použitou buginu (motor s variátorem, dva pedály) a bylo na další roky jasno,“ popisuje úplné začátky Tomáš Neumann.

Ten se dá označit za manažera, trenéra a technika v jedné osobě. Maminka zase zabezpečuje na cestách především catering, administrativní záležitosti a spoustu dalších věcí kolem. Václava též plně podporují i obě sestry – starší Bára (mimo jiné závodnice a trenérka aerobiku) a mladší Betynka.

„Mám tento sport rád, baví mě a rozhodně v něm chci pokračovat! Jsem pořád venku, neustále v akci a hodně na cestách. Chci se zlepšovat – být rychlejší a rychlejší,“ uzavřel společné povídání talentovaný Václav, jemuž přejeme do další nejen sportovní kariéry hodně zdarů a úspěchů.

Jitka Švihálková