Cenu převzal stylově v tuchlovickém zázemí autokrosaře Jaromíra Štětiny, jenž se společně se svoji partnerkou ochotně ujal role hostitele. Plaketa najde místo na poličce, kde bude stát vedle pěkného poháru za druhé místo v seriálu Kosice Cup.

Vzhledem k svým pouhým šesti letům si motoristický talent první kontakt s médii příliš neužíval. Vůbec nepřipomínal draka, který je na trati nekompromisní a porážka je pro něj velkou potupou. Natož pak dravce, jenž je při běžeckém závodu do garáže schopný tátovi podrazit nohy. Jen aby byl první!

Časem se Matěj trošku rozkoukal a osmělil. Určitě prý jezdí rychleji než velký šnek, jehož doma chovají.

V autě vozí dva talismany. Od babičky dostal podkovu pro štěstí, druhým je legendární figurka. „Je to plyšový krtek a jmenuje se Krtek," prozradil Matěj a dodal, že kluci z jeho školky neví, že jezdí autokros. „Spíš bych řekla, že tomu nevěří," vložila se maminka Zdeňka.

Matěj začal běhat okolo aut brzy potom, co se naučil chodit. Jeho táta Pavel má už podstatně staršího syna z prvního manželství, kterého lámal do motorek. Pro mladšího potomka hledal bezpečnější odvětví, a to autokros splňuje, poněvadž auto má rám a bezpečnostní pásy.

Už ve čtyřech letech dostal první vozítko a hned se stalo pro něj středem zájmu. Jezdil po poli a v nedaleké pískovně. Za každého počasí.

„Hned jak přišel ze školky, stál u dveří garáže. Později jsme to museli omezit, protože bychom nedělali nic jiného než trénovali," smála se mamka.

Jaromír Štětina pozorně naslouchal a přiznal, že autokrosu se začal věnovat až ve třiadvaceti letech. „Když člověk vidí, jak malí kluci jezdí rychle, tak žasne," řekl a potvrdil, že i když má Matějova bugina v uvozovkách jen devět koní, je to na jeho věk a váhu auta velký výkon.

Tátu těší, že synka nemusí do ničeho tlačit. Už v pěti letech prý držel v ruce klíč a věděl, že auto samo jezdit nebude. Nemá to s ním vůbec snadné. „Večer přijdu utahaný z práce a on chce jít dělat na bugině. Je ale lepší, když nutí on mě," řekl Pavel, který tráví pracovní dobu za volantem kamionu.

Matějova touha vyhrávat je velká, zatímco otci by prý nevadilo být druhý. „Kluk porážku těžko skousává. Nechce prohrát v žádné hře. Když byl v prvním závodě druhý, myslel jsem, že dostane infarkt a byly tam i slzy. Pak to ale přešlo a dnes to snáší lépe," prozradil Pavel s tím, že třetina kluků, kteří spolu závodí, je na tom podobně.

S jedním z nich, Jirkou Matějkou, by se dřív po závodech snad i pokousali, natož aby se spolu nechali vyfotit. Trvalo dlouho, než se z nich stali velcí kamarádi. Ne však na trati. „Jinak to jsou všichni normální kluci, kteří si hrají a lítají po depu," upřesnila Zdeňka.

Jaromír Štětina dobře věděl, o co jde. Také on má soupeře, s nimiž je kamarád a přitom si nejednou vjeli do vlasů. „Pak si třeba za měsíc dáme pivo, a ani už nevíme, proč jsme se pohádali," usmíval se.

Pavel a Zdeňka nejsou jen motorističtí fandové teoretici. Když je čas a chuť, jezdí amatérské rally. Dřív jich bylo i dvanáct do roka, teď tak dvě tři. „Máme to víceméně za odměnu," řekli a potvrdili, že řidič a navigátorka musí být sehraní, byť k neshodám samozřejmě dochází.

„Navigátor má vždycky pravdu," prohlásila Matějova mamka a se smíchem dodala na manželovu adresu, že se v autě pořád hrabe a pak skončí hned na první rychlostní zkoušce.

Otázka je, zda jim na rally zbyde čas, poněvadž synek dostal pod stromeček Fiat 126 a brzyuž dnes ho čeká v Rožmitálu pod Třemšínem první závod v rallycrossu! Tomu se prý budou věnovat v zimním období.

Ve startovním poli bude patřit Matěj mezi nejmladší. V tomto odvětví ale kluci jezdí v autě se svým zákonným zástupcem.