Po pěti letech se loučíte s Kladnem, jak prožíváte konec působení v klubu, kde jste prožil krásné chvíle?
Cítil jsem, že potřebuji změnit prostředí a najít nový impuls. Zkusit nového trenéra, jiné spoluhráče, čelit novým výzvám a posunout se trošku jinam. Na druhou stranu mám rád loajalitu ke klubům. I v Liberci jsem byl čtyři roky. Nejsem typ, který někde vydrží dvě sezony.

Ale vydržet v jednom klubu pět sezon, to se moc nenosí. Je to svým způsobem obdivuhodné.
Na Kladně mi to dávalo smysl a pořád jsem věřil, že sláva z prvních dvou kladenských sezon, kdy jsme udělali dvě finále extraligy, se vrátí. Stále jsem chtěl Kladno vytáhnout tam, kde bylo. Bohužel se mi to nepodařilo, o to víc jsem zklamaný. Nemyslím si, že jsem selhal, ale opravdu potřebuji zkusit něco jiného.

Už jste zmínil dvě stříbra umocněná ziskem Českého poháru.
Také třetí sezona nebyla špatná, ale z pohledu medailových umístění, počtu diváků v hale a sledovanosti byly první dvě největším boomem od doby, kdy se Kladno vrátilo do extraligy. Ten pohár bych vyměnil za titul.

K titulu bylo blízko, když jste ve finále s Karlovarskem prohráli třikrát 2:3. Tehdy se hned v úvodu prvního utkání zranil univerzál Konečný.
To ke sportu patří. Nebylo nám přáno, ale i tak si myslím, že jsme to v té době neměli zadarmo a poradili jsme si se situací velmi dobře. Bohužel jsme čelili nepříjemnostem. Neměli jsme se však za co stydět.

V té době byl kladenský celek hodně kosmopolitní. Na palubovce měl plno hráčů ze zahraničí. Vzal jste si od nich něco po volejbalové stránce?
Ano. Co se týče volejbalu, je to jiné přemýšlení, jiné trendy, takže to dá každému hráči něco. Myslím tím hlavně hráče z jiných kontinentů. Je jenom dobře, když se takto poznáváme. Člověka to rozvíjí také jazykově, lépe pozná kulturu národů, pozná jiný styl humoru. Na druhou stranu to bylo komplikovanější, protože byli diametrálně jinak mentálně nastaveni a měli na volejbal jiný pohled.

Pro kapitána týmu muselo být složitější velet celku s tolika národnostmi. Ať to bylo v kabině nebo na hřišti.
To máte naprostou pravdu, ale trvá to většinou maximálně dva měsíce, než si všechno sedne a jede automaticky. Pak už se opravují a ladí drobnosti. Obtížnější byla komunikace, když někteří neuměli anglicky. Ale našli se lidé, kteří byli shovívaví a trpěliví, takže jsme si s těmi situacemi nějak poradili.

Z výtečného týmu jste v uplynulé sezoně zbyl pouze vy a Tomáš Hýský.
Vzpomínáme na všechno, co jsme si prožili. Bylo to krásných pět let. Bohužel tahle sezona byla špatná. Kladno se z ní musí oklepat a sehnat hráče, což je podmíněné financemi.

V minulosti jste se netajil přáním odejít do zahraničí.
Teď už o tom neuvažuji. Věkově na tom nejsem optimálně, tudíž touha odejít do zahraničí opadla. Navíc v současné době by to bylo těžší. Je lepší hrát v české extralize za lepší peníze.

Před nedávnem probleskly zprávy, že přestupujete do klubu české extraligy. Můžete být konkrétní?
Ne, ještě neskončila sezona, takže by to ode mne nebylo fér vůči klukům, kteří za ten klub hrají. Mám ale radost, že po mně takový klub sáhl. Cením si toho a chci splatit důvěru, kterou jsem dostal. Svoji roli v tom hrál i trenér týmu. Jeho přemýšlení o volejbalu se mi líbí, a navíc je lidský. To jsou věci, které mi pomohly se rozhodnout.

Říká se, že Kladno je klub s rodinným prostředím, které nelze jinde najít. I z tohoto pohledu to bude pro vás změna.
Kladno je v tomto opravdu specifické. Na druhou stranu je to všude o partě a lidech, kteří se starají, aby všechno fungovalo. Myslím, že v novém prostředí to bude také rodinné soužití, i když ne v takové míře jako tady.

Vraťme se ke konci sezony, ve které jste ve čtvrtfinále potrápili největšího adepta na titul, Karlovarsko. Z mého pohledu to byl malý zázrak.
Bohužel jsme nabízeli náš nejlepší volejbal až na konci sezony. Kdybychom takový sport předváděli alespoň tři čtvrtě sezony, taky by naše výchozí pozice do play off byla úplně jiná a celkový výsledek také. Byly tam nějaké objektivní důvody, na které se ale nemůžeme vymlouvat. I když jsme to měli s covidem asi nejhorší, tak si stále myslím, že problém byl někde jinde.

Jak jste vnímal prázdné tribuny bez diváků?
Trošku mě dojímá, že jsem se nemohl s kladenskými fanoušky rozloučit, že rozloučení neproběhlo. Chtěl bych jim touto cestou osobně poděkovat za neutuchající podporu i v nelehkých časech. Vhání mi to slzy do očí, bohužel taková je realita. Budu rád, když se vrátím do Kladna jako soupeř, a diváci mě vřele přivítají. Potleskem, ne pískotem.

Třeba to rozloučení před utkáním ještě dodatečně bude.
Uvidíme, jak to proběhne. Lidi dnes věří čemukoli. Nebyl bych překvapený, kdyby reakce diváků byla negativní, ale když bude naopak pozitivní, budu o to víc rád, že jsem na Kladně za sebou zanechal dobrou stopu. Prožil jsem tady jedno z nejlepších angažmá jak lidsky, tak výsledkově. Bohužel mě mrzí, že poslední dvě sezony nedopadly podle mých představ.

Na závěr. Co byste ještě vzkázal fanouškům Orlů?
Chci jim poděkovat za důvěru, kterou do mě vkládali jako do kapitána i hráče. Doufám, že jsem jim dělal radost. Ať se jim daří, jsou v mysli pozitivní, optimističtí a věří, že co nás nezabije, to nás posílí. Budu se na ně těšit.