Kliknutím zvětšíte„Každá dojetá Šestidenní je ohromný úspěch. Motorku jsem nerozbila, neměla jsem technické problémy, jsem spokojená,“ pochvalovala si členka týmu Motokrosová škola, který dojel v klubové soutěži ze 128 týmů na 42. místě.
„Možná to nevypadá nijak oslnivě, ale já si myslím, že to není vůbec špatný,“ vyprávěla Zuzana Nováčková, s níž tvořili družstvo David Holý a Jakub Hedrlín, což bylo do jisté míry kuriózní složení.
280 km denně byla pěkná morda
„Kuba je junior, David patří do kategorie senior (třída od 40 let) a já jsem ženská. Na tuhle kombinaci to je skvělý výsledek,“ usmívala se třicetiletá motorkářka. „Pro Kubu se jednalo o první Šestidenní, ale popral se s tím z nás nejlíp. Myslím, že je nadějí našeho endura,“ chválila parťáka.
Dějištěm motocyklové olympiády byl region Auvergne-Rhône-Alpes. „Většinou se jezdilo docela ve výškách. Bydleli jsme osm set metrů nad mořem. Ještě před startem jsme procházeli jednotlivé úseky, jednalo se celkem o třináct testů. Jenom při chození jsme se v převýšení dostali přes 1100 metrů, takže to byly pěkné výšlapy,“ popisovala.
„První dva dny na trati převažovaly kameny a skály a techničtější úseky. Pak se to ale změnilo. Jelo lesnatým terénem a bylo to skutečné enduru se strmými výjezdy a padáky. To mě bavilo mnohem víc, ale zase přibývala únava,“ líčila podmínky.
Trochu zapracovaly nervy
„Každý den jsme jeli jen jedno kolo, které měřilo 280 kilometrů, což jsme museli zvládnout v limitu osmi hodin. A to byla pěkná morda,“ vykládala Zuzana Nováčková, kterou druhý den potkaly zdravotní problémy. „Vypadalo to jako náběh na zánět šlach v rukách. Byla jsem zbytečně v křeči a dost to bolelo. Navíc začalo pršet.“
Trable se projevily druhý den na prefinishi, kdy je po dojezdu etapy patnáct minut na servis stroje před dalším dnem. „Trochu mi zapracovaly nervy… no prostě jsem byla vzteklá. To byl letos asi nejhorší okamžik. Pak už to bylo v pohodě. Pan doktor Mužíček mi pomohl díky zábalům, dal mi protizánětlivé prášky a problém se včas podchytil. Další dny už to bylo v pohodě.“
V porovnání všech startů na Šestidenní přišla Francie Zuzaně Nováčkové nejtěžší. „Co se týká mě, tak kromě těch rukou mě nic jiného nepostihlo. Byla jsem úplně v pohodě. Až jsem z toho byla mile překvapená,“ usmívala se motocyklistka, žijící ve středočeských Letech u Dobřichovic. „Přece jen už je člověk víc omačkaný a ví, do čeho jde.“
Může spoléhat na skvělou podporu
Je si vědomá, že při endurových jízdách může spoléhat na skvělou podporu. „Na startu jsem hlavně díky Mirkovi Harudovi, do jehož stáje patřím. Najížděcího jezdce mi dělá přítel Honza Unger. Pro laika je to možná hůř pochopitelné, ale Šestidenní se bez najížďáka téměř nedá jet. Sledoval mě po celé trati, byl na měřených testech. Na všech
časových kontrolách na mě čekal s pitím a jídlem. Na závěrečném prefinishi mi pak radil a podával nářadí,“ vysvětlila.
V hlavě se jí už rýsují plány na příští rok, kdy se elitní motocyklová soutěž pojede v Argentině. To však znamená větší finanční zátěž. „Uvidí se, jestli se to podaří ufinancovat,“ krčila rameny, ale prozradila malé tajemství.
„Chtěla bych konečně dát dohromady český holčičí tým. Byla bych moc ráda, kdyby se mi to podařilo uskutečnit,“ poodhalila přání, které zatím nebylo možné uskutečnit kvůli „nedostatku“ žen v enduru.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
