„Na Danu nikdy nezapomeneme. Byla to osobnost, která nám bude velmi chybět. Velice chytrá, zábavná a vtipná žena, kamarádka. Všechno v životě věnovala sportu a Emilovi. Nedá se slovy ani vyjádřit, jak nám bude scházet,“ uvedl Oldřich Svojanovský, předseda Českého klubu olympioniků.

Zavzpomínejte na exkluzivní povídání s Danou Zátopkovou:

SLADKÉ VZPOMÍNKY. Dana Zátopková olympiády uměla: v Helsinkách 1952 vyhrála (její muž Emil ve stejný den ovládl běžecký závod na pět kilometrů) a v Římě 1960 byla stříbrná. „Olympiáda je něco extra, magická přehlídka nejlepších,“ říká zasněně.
Oštěpařská královna Zátopková: Když chce člověk něco dokázat, musí pro to žít

Dana Zátopková, olympijská vítězka z Helsinek 1952, zemřela v pátek 13. března v Ústřední vojenské nemocnici, kde ji pravidelně navštěvovalo spousta blízkých přátel. „Byl jsem za ní naposledy v sobotu, Povídali jsme si, psychicky byla úplně v pohodě, do poslední chvíle jí to pálilo, ale tělo jí přestalo sloužit,“ dodal Oldřich Svojanovský.

„Paní Dana byla nejen vynikající sportovkyně, ale hlavně skvělý člověk. Byla vzorem pro generace olympioniků. Její odchod nás všechny velmi zarmoutil,“ připomněl předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval .

Zlato z Helsinek, stříbro z Říma

Dana Zátopková, rozená Ingrová, se narodila 19. září 1922. Byla nejstarší českou olympioničkou. Na olympiádě startovala poprvé v roce 1948 v Londýně.  Celkem si zapsala čtyři olympijské účasti, vybojovala dvě medaile. V Helsinkách 1952 získala zlato, v Římě 1960 stříbro.

S Emilem Zátopkem tvořili jeden z nejznámějších sportovních párů světa. Vzali se v říjnu roku 1948. O čtyři roky později na olympiádě v Helsinkách získali oba olympijské zlato. Emil dokonce tři ve vytrvalostních bězích, Dana přidala nejcennější medaili v oštěpu. Manžele rozdělila až Emilova smrt v roce 2000.

Legendární oštěpařka Dana Zátopková
Možná jsem tady byla naposledy, přiznává legendární oštěpařka Zátopková

U sportu zůstala Dana Zátopková i po konci kariéry v roce 1962, byla trenérkou. V šedesátých letech byla členkou ženské komise Mezinárodní atletické federace. V roce 1998 obdržela Olympijský řád, o 15 let později převzala Medaili Za Zásluhy.

I po devadesátce se aktivně angažovala v olympijském hnutí.