Ekologické topivo
Uvedenou situaci si uvědomil také Václav Hamouz ze Žiliny na Kladensku, který farmaří od roku 1992. Ještě před rokem se zabýval chovem jatečních prasat. Ročně jich prodal dva tisíce. Nízké výkupní ceny ho donutily chov zrušit a věnovat se jen rostlinné výrobé. V ní má po sklizni obilovin a olejnin značný přebytek slámy. Proto se rozhodl vybudovat linku na výrobu topných rostlinných pelet. Zjistil si vše potřebné, včetně možnosti získat významnou dotaci. Koncem roku 2007 zveřejnil poptávku pro dodavatele linky na výrobu peletek z rostlinných surovin.
Volba padla na technologickou linku vyrábějící ekologické topivo Ekover. Plynulým protlačováním vstupní suroviny kanálkem matrice při určitém tlaku dochází ke vzniku soudržných válečků - pelet, granulí bez nutnosti zvlhčování suroviny a použití pojidel, či jiných přísad.
Do roka a do dne
Od zveřejnění poptávky koncem prosince 2007 se do roka a dne podařilo ve středisku farmy ve Lhotě linku zkompletovat a spustit zkušební provoz.
„Zatím pracujeme na jednu desetihodinovou směnu, při níž přibližně 40 kulatých balíků obilní nebo řepkové slámy proměníme na rostlinné, takzvané alternativní pelety o průměru 12 milimetrů. Proti peletám z pilin jsou o něco méně výhřevnější a snadněji nasáknou vzdušnou vlhkost, takže potřebují suché uskladnění. Na dvoučlenné obsluze linky je, aby zvládla optimální rytmus chodu a dosáhla tak projektovaného výkonu přes jednu tunu topných granulí za hodinu, k čemuž se už blížíme,“ řekl vedoucí peletovacího střediska technik Václav Bureš.
Dostatečné zásoby balíků slámy jsou většinou z vlastních polí. Za dva jich tu naskladnili na 12 000. „Zatím zpracováváme balíky kolem farmy, v zásobě máme další u Nového Strašecí, Unhoště, tedy v místech vzdálených do 20 km. Je to pro nás program pro zimní sezonu, dalo by se říci novodobá přidružená výroba, dodal Bureš.
Do plzeňské elektrárny
„Veškerou produkci rostlinných pelet vozíme do elektrárny v Plzni. Výkupní cena je přibližně 2000 korun za tunu, podle výhřevnosti, na níž elektrárna dělá rozbory. Jednotlivcům zatím pelety neprodáváme. Pytlování zabere čas a při větší poptávce bychom na tuto práci museli vyčlenit pracovníka, což by samozřejmě zdražilo cenu,“ poznamenal vedoucí.
Krusta hořák udusí
Ne ve všech automatických kotlích lze peletkami bez problémů topit. Zejména ze pšeničné slámy se u některých typů kotlů při spalování kolem hořáku vytváří krusta. Je tvrdá jako sklovina a může hořák udusit. Proto je zapotřebí ji jednou za tři až čtyři dny majzlíkem odseknout. Avšak například kotel v domě Václava Hamouze má automatické roštování, které krustu rozbíjí, takže zanesení hořáku nehrozí. Příležitostně v něm hoří téměř neprodejné obilí. V období, kdy se obtížně hledá o přes jeho nízkou cenu kupec, může být jeho spalování pro některé farmy řešením, jak účelně zužitkovat jeho přebytek. Autor: Zdeněk Kulhánek
