Myslivci byli naštěstí v době požáru na místě a fatální zkázu se podařilo odvrátit. Přesto je podle Jana Husáka, předsedy Mysliveckého spolku Záboří Libovice, předběžně vyčíslená škoda bezmála milion korun. Vyšetřovatel hasičů určil jako příčinu ohně uvolnění dřevěné konstrukce v mezistropním prostoru, která se vznítila od rozžhaveného kouřovodu nad krbem.

Přestože pojišťovna myslivcům část škody nahradí, na to, aby se podařilo dát budovu do původního stavu, bude potřeba daleko více peněz a také šikovné ruce. Vzhledem k tomu, že dřevěná lesní chata byla vždy dostupná nejen členům spolku, ale i veřejnosti, lidé se od požáru dotazují, jak by mohli pomoci k její obnově.

Mnozí mají na chvíle strávené v Libovici překrásné vzpomínky a rádi by, aby se vše co nejdříve vrátilo do starých kolejí. Díky častým dotazům lidí z okolí, jak pomoci, vznikl v uplynulých dnech transparentní účet, na který může každý dobrovolně přispět libovolnou částkou. Osud myslivecké chaty bude Kladenský deník i nadále sledovat a společně věříme v to, že se rekonstrukce podaří společnými silami v co nejkratším čase.

A co se tehdy 28. prosince 2018 vlastně stalo?

"Byl to poslední pátek v uplynulém roce. Představte si, že neprší, nefouká a že se občas ukáže i sluníčko. Už od rána to vypadá na nádherný den. Super den – vždyť si ho za celý rok zasloužíme, užijeme si ho plnými doušky mezi svými přáteli. O co jde? My myslivci z Libovice pořádáme takzvaný Babský hon, vždy několik dní po Vánocích (pozn. pro neznalé – nejedná se o hon na naše myslivecké baby, ale strávení dne s nimi). Vždy je tu skvělá nálada a spousta legrace. Ženy jdou navíc se svými partnery do lečí a jsou přítomny na skutečném honu. Jedná se o obnovení starobylé tradice, kterou jsme uspořádali už popáté," popisuje událost Lucie Beznosková, manželka jednoho z libovických myslivců.

Letos se ale celý den nějak zvrtl. „Při ranním setkání na myslivecké chatě v lese něco nehraje. Krb ve společenské místnosti vypadá, jakoby odmítl poslušnost, místo z komína to čoudí všude kolem. Za chvíli je místnost plná dusivého kouře. Kolem krbu je obrovské vedro - černý humor „smrádek ale teploučko“ byl směšný jen chvíli. V té době si uvědomujeme, že to opravdu není normální. V plechových kýblech odnášíme žhavé z krbu. Běžíme zkontrolovat ložnice v 1.patře - „Tady hoří!“. Je jasné, že už to není vtipné ani trošku. Hasičákem se snažíme uhasit, co vidíme. Voláme profíky hasiče s upozorněním, že jsme v lese, hoří dřevěná chata a není zde přístup k vodě,“ popisuje drama Lucie Beznosková.

Začíná boj s časem. „Vypínáme elektriku, odstraňujeme propanbutanové bomby, vynášíme z přízemí, co se dá – stoly, židle, lavice, trofeje, diplomy, obrazy,“ líčí Lucie.

Zdáli už jsou vidět hasičské vozy, které přijíždějí po silnici od Slaného. Z oken v 1. patře se valí neuvěřitelné množství dýmu. Za chvíli se nedá už ani v přízemí být. „Všude je plno kouře, musíme pryč z chaty. Slyšíme praskat dřevo. Hasiči blikají na silnici z Tuřan. Z oken v 1. patře vyšlehnou několikametrové plameny. Hasiči jsou u nás do deseti minut, ale ty minuty jsou nepředstavitelně dlouhé,“ dodává Lucie.

Před profesionalitou a sehraností všech hasičských jednotek nezbývá než smeknout. Sjely se týmy profesionálů i dobrovolníků, po silnici i přes les. Zásah trval několik hodin a byl plně v režii hasičů. Všem jim patří obrovský dík.

Oheň začíná ustupovat, na řadu však přichází příšerný dým a pak už jen litry a litry vody z hasičských vozů. Kudy neprošel oheň, tudy se dostává spousta vody. „Když už ani voda neproudí, hasiči vyhazují z oken ohořelé zbytky postelí, koberců, sutin. Pod okny se vedle chaty kupí hromada spáleného. Nezbývá než se jen dívat na tu zkázu. Co nás uvnitř čeká? Budeme se mít kam vrátit? Co se vlastně stalo? A hlavně, co bude dál?,“ přemýšlí v duchu myslivci.

Myslivecká chata v Libovici málem lehla popelem, lidé chtějí pomoci s její záchranou.

Myslivecká chata v Libovici málem lehla popelem. Autor: archiv MSZL

Je kolem poledne, hasiči pouští myslivce dovnitř. Příšerný zápach z nosu jen tak nedostanou. Stropy na verandě a v kuchyni se podle všeho propadnou. Schody do 1. patra jsou zčernalé, nahoře to vypadá jako v nejhorším snu. Zdi chybí. Díra ve střeše. Tam, kde stály postele, je ohořelé nic. „Je jasné, že se střechou se musíme rozloučit. Hrozný pohled, který nikdo z nás dlouho nevydrží a radši odchází před chatu. Všichni jsme špinaví, smradlaví. Ale všichni v pořádku. Nikomu se nic nestalo. Díky Sv. Huberte,“ děkují jednohlasně v duchu.

„Měl to být jeden normální pátek. A pravda je, že zřejmě pro mnohé z vás určitě byl. My od libovických myslivců jsme se ale ten den rozhodli, že historie tímto pátkem nekončí, že půjdeme všichni společně dál. Chatu zachráníme i pro další generace. Nenecháme zaniknout to, co nám předci zanechali a je tu už přes půl století. Rádi bychom poprosili všechny spřízněné duše, pomůžete nám také? Zřídili jsme transparentní účet na renovaci chaty 115-8544410207/0100 a budeme si vážit i toho nejmenšího příspěvku, vždyť existuje malá pomoc? Určitě ne. Díky vám všem za podporu již projevenou nebo tu budoucí,“ uzavírá Lucie Beznosková za Myslivecký spolek Záboří Libovice.