Jak je možné, že tak krátce po porodu vypadáte opět skvěle? Hodně cvičíte, málo jíte…?
Ani moc ne. Ale děkuji za kompliment. Já se skvěle vůbec necítím. Ani si tak nepřipadám. Stále mám dvě kilíčka nahoře, ale ne cíleně. Půjdou dolů! Nesnažím se tlačit na pilu, jsem pořád v jednom kole a lítat od jednoho synka k druhému synkovi je trošku zápřah. Občas, když se naskytne příležitost, zajdu do fitness centra, ale spíše jen abych se dostala z denní rutiny a odreagovala se. Nasadím sluchátka, pustím si hudbu a pak se zase vrátím domů, kde je pořád rušno.

Podívejte se na rozhovor s Evou Hecko Perkausovou:

Rozhovor s Evou Perkausovou | Video: Ladislav Ptáček

V podstatě vám tedy vaši dva hošíci nahrazují posilovnu…
Ano, i jim za pohyb vděčím, s jedním dítětem to bylo jiné. Nedávno se mě někdo ptal, jestli pozoruji s druhým dítětem rozdíl. Podle mě je obrovský, protože s jedním miminkem máte i čas na sebe. Dáte ho spát, můžete se učesat, nalíčit, uvařit, uklidit a je to v pohodě. Ale když přijde druhé, zjistíte, jak se vše rapidně změnilo. Najednou nic nestíháte, protože se málokdy stane, že by obě spala současně. Takže se buď věnujete jednomu, nebo druhému a na sebe samu už zbývá jen minimum času. Nejhorší jsou rána, kdy vstanu a oba kluci jsou mrzutí, hladoví, chtějí pozornost a hrát si. Pak do dvanácti lítám od jednoho k druhému, ale odpoledne jsou skvělá!

Vyšlo, že jeden syn je klidnější a druhý je trochu divoch?
Zatím to tak vypadá. Vzhledem k tomu, že Arianovi budou teprve čtyři měsíce, ještě nelze úplně nic posoudit. Ale když ho srovnám s Killianem, když byl čtyřměsíční, musím říci, že ten byl velmi plačtivý, pořád křičel a zdálo se, že se mu neustále něco nelíbí. Přisuzovali jsme to ekzému, který ho svědil, a možná proto byl mrzutý. Ale Arian je tak hodné miminko. Opravdu nepláče, a když už, tak víme, že je buď hladový, nebo potřebuje vyměnit plenku, ale pak je zase úžasně hodný. Každý, kdo nás navštívil, si po jisté době všimne, že Arian je stále vzhůru, ale je velmi hodný. Doufám, že mu to vydrží co nejdéle.

Jak reagoval starší Killian na příchod mladšího sourozence?
Na začátku byl spíše žárlivý, což jsem očekávala, takže se snažil získat větší pozornost. Když jsem kojila mladšího, chodil za mnou a tahal mě za rukáv, aby upozornil, že je tu také. Ovšem dnes je to jiné, stali se z nich kamarádi. Pokud Killian v místnosti Ariana nevidí, hledá ho po celém bytě, pak ho hladí a je vidět, že k němu cítí lásku. Musím ale stále dávat pozor, aby mu neublížil. Arian je ještě malý, neumí ani sedět a Killian má tendenci ho třeba příliš silně hladit nebo tahat, což moc nejde.

S rodinou a přáteli oslavila Eva Perkausová třicáté narozeniny:

Oslavila jste kulaté jubileum, třicetiny. Byla oslava bez alkoholu?
Ano, oslava byla bez alkoholu, ale přesto jsem si ji maximálně užila. A co se týče alkoholu, nikdy jsem nebyla velkým, řekněme, pijákem. Opravdu jsem pila jen zřídka, a když už jsem si dala něco, stačila mi jedna dvě skleničky prosecca. Ne že bych měla jakýsi pocit přesycenosti, ale alkohol mi prostě moc nechutná. Mám velmi ráda nealkoholická vína, a i když se mě každý vinař ptá: jak je mohu pít, když jsou tak sladká? Mně prostě chutnají! Jsem fanouškem koktejlů, ve kterých není cítit alkohol. Jakmile alkohol cítím, ať už je jakýkoli, jednoduše mi takový nápoj nechutná. Takže si trochu cucnu a už mi to úplně stačí.

Oslava vašich narozenin se odehrála ve známém pražském podniku. Jste tedy věrnou zákaznicí? Co máte na SaSaZu nejraději?
Podle mého názoru jde o restauraci, kde se lze kvalitně najíst toho, co člověk hledá v asijské kuchyni, a zároveň má nádherné prostředí. Obojí se spojuje do ideální kombinace toho, co od restaurace očekávám a proč do ní chodím.


Nahrává se anketa ...

Ani syrové ryby si neodepřete?
Neměla bych je jíst tolik, stejně jako pikantní jídla a podobně, ale ve skutečnosti tohle tak striktně nedodržuji. Když jsem byla těhotná s Killianem, byla jsem pochopitelně opatrnější, ale s druhým dítětem už to bylo jiné. Řekla jsem, že si zkusím trochu pikantního jídla. A zjistila, že to dítěti nevadí. Pak jsem si dala syrovou rybu a zase přišla na to, že ani ona dítěti neškodí. Bohužel, dnešní trend je takový, že velí matkám: nemáte tohle a nemáte ono… Všude samá omezení! Ale když mluvím se svou matkou a jejími vrstevnicemi, svorně říkají, že za jejich časů to takové nebylo. Mnohdy o „zakázaných“ věcech ani nevěděly, přesto my všichni žijeme, jsme zdraví a nikdy nám nic nebylo.

Když máte tak ráda asijskou kuchyni, asi ji také umíte vařit…
Ano, umím! Ale již jsem v jednou rozhovoru zmínila, že si myslím, že žádný Evropan nedokáže asijskou kuchyni připravit tak dobře a autenticky, jak by měla být. Takže ano, občas vařím i asijská jídla, protože je máme s manželem oba rádi, ale nikdy výsledek není tak dobrý, jako v pravé asijské restauraci.

Plánujete prázdniny směrovat do Asie? Třeba abyste si mohla pochutnat na místních specialitách.
Nevybírám si destinace podle kuchyně, ale spíše kvůli odpočinku, aby si kluci mohli zaplavat v moři a zlepšila se jim pokožka. Kam nakonec pojedeme, ještě uvidíme. Pojedeme-li do Itálie, dám si těstoviny. Pojedeme-li do Asie, určitě si dám tamní pikantní jídlo. Ale další důležitá věc je dětský koutek!