Kliknutím zvětšíteVáš syn Artur už je přes půl roku na vysoké v Miláně. Jezdíte za ním?
Byla jsem tam loni třikrát letecky a pak se tam vydala i autem, protože chlapec potřeboval dovést dvoje peřiny, tenisový bag, věci na zimu, které nepobraly kufry do letadla, a doba jízdy byla necelých devět hodin. Jezdím za ním, ale víc určitě jezdí on do Čech. Byl doma i na Vánoce. Přijel s kamarádem Thajcem, který neletěl za rodinou do Bangkoku a svátky trávil s námi.
Leona Machálková o Bořkovi, odchodu syna i nové lásce
V Itálii žije i vaše sestra, pokud se nemýlím. Navštěvují se se synem?
Ano, sestra žije v Kalábrii, ale představte si, že to má do Milána ještě o dvě stě kilometrů dál než já. Když moje máma říkala: „Artíku, budeš jezdit k tetě na kafe,“ odpověděla jsem jí, že to určitě ne. (smích)
Jak se synovi v Miláně líbí?
Škola super, je nadšený. V životě mi o škole nevykládal tolik jako teď. Občas mi posílá i výkresy. (smích) Jsem ráda, že ho to baví a že se mu tam líbí. Brzy si našel i kamarády. Jediné, s čím má problémy, je bydlení. Dopředu jsme sice věděli, že je to tam s pronájmy blbý, ale že až tak, to ne. Takže něco hledáme. Teď zase na poslední chvíli řešil přesun. Už mu říkám, ať si shání ubytování s kamarády, aby bydleli ve dvou ve třech, protože je to masakr. Italové moc nechtějí domů cizince. A když škola nemá koleje a nechcete dávat dva tisíce euro měsíčně, je velký oříšek něco sehnat.
A jak se vůbec daří vám v Praze? Není vám smutno?
To víte, že se mi stýská, ale do nového roku jsem vstoupila naštěstí ve zdraví, v radosti a svým způsobem si užívám, že syn odešel. Ladím se na to, že je pořád ještě čas na nějaké aktivity. Přidala jsem na sportování, pravidelně cvičím.
Kvůli hubnutí to určitě nepotřebujete, jste jako proutek…
Jen nepovídejte. Hraju sice tenis, ale ten moc na tvarování postavy a na naše ženské partie není. Co si budeme povídat, takže posiluju. Mám teď i víc času na kamarády a kamarádky, cestování a další příležitosti. A dost také žiju tím, že mě 6. května, čtyři dny po Felixovi Slováčkovi, čeká vlastní koncert v Lucerně. Budu třicet let na scéně a pokusím se zhodnotit svou kariéru a všechny hudební žánry, kterým jsem se celý život věnovala – pop, muzikál, swing a jazz.
Budete mít na koncertě nějaké hosty?
Ano, těším se, že si zazpívám s Maruškou Rottrovou, Petrem Kolářem, Jardou Svěceným, Honzou Bendigem a dalšími. Moc se na to těším. Přípravy jsou v plném proudu.
Spojení s Felixem
Zmínila jste Felixe Slováčka… Vzpomenete si ještě, kdy jste se spolu potkali poprvé?
Vím to naprosto přesně. Bylo to u příležitosti premiéry muzikálu Dracula, na který Felix, velký přítel Karla Svobody, dorazil. Vyhledal mě, pogratuloval mi a byl hrozně milý. Moc jsem si toho vážila, protože je geniální hudebník. Od té doby se přátelíme.
Co vás spojuje?
Nejen že jsme oba Blíženci, máme narozeniny den po sobě, ale dobře se mi s ním povídá, je to gentleman, zajímá se a je půvabné, jak se dokáže nadchnout. Pořád je to duší mladý chlap, kterému stárne jen tělo – naštěstí ho poslouchá. Jeho energie je neuvěřitelná, pro nás mladší je vzorem. Má pořád chuť do práce, i když už by nemusel nic dělat. Je obdivuhodný. Říkám si, že se podobného modelu budu držet i já. (smích)
Když slyšíte jeho jméno, co se vám ihned vybaví?
Zažili jsme toho už spoustu, zpívala jsem s Big Bandem na řadě plesů, koncertů. A potěšilo mne, že si mě vybral i na turné po Vietnamu. Projeli jsme ho spolu ze severu na jih, bylo to krásné. Měli jsme tam všichni na sebe čas, nikam nespěchali, mám spoustu zážitků, bylo to moc fajn.
43
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
