Paradoxy mezinárodní situace: kosmické stanici velí ukrajinský Rus

Za Astronomický ústav Akademie věd ČR v neděli tahle očekávání potvrdil Pavel Suchan. S tím, že situace se může velmi dynamicky měnit z hodiny na hodinu.

„Ostatně v pondělí budou vedení Roskosmosu a evropské agentury ESA jednat o budoucnosti společné mise ExoMars,“ poznamenal. Připravovaný start rusko-evropské mise přitom zdaleka není jedinou oblastí vzájemné součinnosti. Velkým otazníkem je třeba další spolupráce na provozování Mezinárodní vesmírné stanice ISS. „Vyhlášené restrikce vůči Rusku ale mohou ovlivnit i další oblasti kosmické spolupráce na dlouhé roky – nebo plánované či již běžící projekty úplně zastavit,“ poznamenal Suchan.

Jaká bude budoucnost stanice ISS?

Celosvětově se zatím objevily nejrozsáhlejší úvahy o budoucnosti vesmírné stanice ISS. Její provoz společně zajišťují Spojené státy (prostřednictvím NASA), Rusko (Roskosmos), Evropa (ESA), Japonsko (JAXA) a Kanada (CSA), shrnul situaci předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti Milan Halousek. „Financování provozu ISS je aktuálně smluvně dohodnuto do roku 2024. Rusko prostřednictvím generálního ředitele Ruské kosmické agentury Roskosmos Dmitrije Rogozina na začátku válečného konfliktu potvrdilo, že tento závazek dodrží. Později (v tweetu z 25. února) byla další spolupráce slovy téhož muže neoficiálně zpochybněna a odmítnuta,“ konstatoval Halousek, že jisté nemusí být vůbec nic.

Co mají společného Stropnický s Rakušanem? Nabídku pro uprchlíky

I nad našimi hlavami se projevuje ironie osudu spojená s rusko-ukrajinským konfliktem. Aktuálně je na ISS velitelem sedmičlenné posádky ruský kosmonaut Anton Škaplerov: Rus původně ukrajinské národnosti, narozený v Sevastopolu. Sedmičlenný tým na orbitální stanici, který je již 66. dlouhodobou posádkou, dále tvoří čtveřice amerických astronautů včetně jedné ženy, dva Rusové Němec.

„Momentálně se neoficiálně diskutuje o variantách další spolupráce USA a ostatních západních partnerů s Ruskem,“ poznamenal Halousek. S tím, že vedle zachování spolupráce všech pěti partnerů by mohl být ve hře i odchod Rusů – avšak jeví se jako nepravděpodobné, že by své části stanice (včetně například nových modulů Nauka a Pričal), dali k dispozici ostatním.

Spíš by se prý dalo počítat s rozdělením komplexu na dvě samostatné části, což technicky možné je; představit si jejich reálné fungování už je ale obtížnější. Asi zvlášť z pohledu Ruska, jehož části stanice chybějí energetické zdroje včetně solárních panelů i baterií. „Po teoretickém rozpojení ISS mezi moduly Unity a Zarja by ruská část zůstala téměř bez elektrické energie, mezinárodní bez možnosti výraznější korekce dráhy stanice,“ upozornil Halousek. Ruský segment totiž umožňuje udržovat ISS na potřebné dráze pomocí motorů ruských modulů a vždy připojené minimálně jedné kosmické lodi Progress. Mohly by je nicméně nahradit motory připojených nákladních lodí Cygnus (společnosti Northrop Grumman) a Dragon (společnosti SpaceX), pokud by agentura NASA plánovala jejich lety tak, aby vždy jedna z těchto lodí byla u stanice připojena. Shodou okolností tam nyní, od pondělí 21. února, kotví Cygnus NG-17, jehož motory by byly schopny potřebné korekce zajistit. Nejde přitom o teoretickou variantu: postup byl již vyzkoušen v roce 2018. Lodě Dragon by však pro takovéto využití bylo třeba upravit. Řešení by prý měla i obměna členů posádky. „Doprava astronautů lodí CrewDragon, později i lodí Starliner, by byla bezproblémová; čtyřčlenná posádka kosmické lodě by pro zmenšenou ISS byla dostatečná,“ informoval Halousek.

Mise splněna! Ukrajinskou rodinu přivezl majitel mlýna do Nymburka

Ruský segment by po případném rozdělení stanice čelil nedostatku energie. Mohl by ji získávat ze solárních panelů na svých modulech modulech a z panelů na připojených lodích Sojuz a Progress, avšak to by nestačilo. Připravit náhradní řešení v potřebném čase by se Roskosmosu mohlo podařit jen stěží. Navíc by Rusové nemohli ovlivňovat přesnou stabilizaci stanice: potřebné silové gyroskopy jsou součástí mezinárodního segmentu. Dopravu posádky by mohl zajišťovat třímístný Sojuz. Dnes jsou dopravované týmy mezinárodní: dosavadní plány například počítají s tím, že v říjnu má v americké lodi CrewDragon letět i ruská kosmonautka Anna Kikina. Shodou okolností příští Sojuz MS-21, který má startovat 18. března, má mít poprvé čistě ruskou posádku (Artemjev, Matvejev, Korsakov). Cekově je podle Halouskových slov možné předpokládat, že v případě rozdělení ISS na dvě samostatné orbitální stanice by americký/mezinárodní segment pravděpodobně zůstal provozuschopný; ruský nikoliv.

Poletí rover k Marsu, nebo nepoletí?

Otazníky se vznášejí i nad dalšími společnými vesmírnými projekty. K nejsledovanějším patří ExoMars 2022; dlouhodobě připravovaná vědecká mise evropské agentury ESA a Roskosmosu na planetu Mars. Dosavadní plány počítají (nebo počítaly?) s tím, že ruská nosná raketa Proton odstartuje z kazašského kosmodromu Bajkonur letos 20. září – a ruský přistávací modul Kazačok, vyvinutý se zhruba pětinovým podílem evropských inženýrů, s evropským planetárním roverem Rosalind Franklin by měl na povrch Marsu dosednout 10. června příštího roku. Jeho hlavním úkolem má být hledat na sousední planetě stopy života; jde vlastně o automatizovanou pojízdnou laboratoř, která má i malou vrtnou soupravu. Povrchový modul Kazačok, jehož přístroje obsahují i české komponenty (analyzátor vln WAM v ruském magnetometru Maigret), byl vyvíjen s cílem zkoumat atmosféru, monitorovat klima, fotografovat místo přistání, analyzovat radiaci, hledat podpovrchovou vodu a zajistit řadu dalších měření.

Zničeny jsou vztahy, možná i závody

Další projekty vesmírné spolupráce Ruska s dalšími zeměmi už jsou méně zásadní. Roskosmos v sobotu oznámil, že končí vše kolem vypouštění ruských nosných raket Sojuz z evropského kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně. Takto byly například vypouštěny družice Evropského navigačního systému Galileo. Dvě měl sojuz dopravit na místo působení již 6. dubna. Zřejmě bude start odložen s nutností hledat náhradu; jako nosič už je vyzkoušena evropská raketa Ariane 5. Sojuzy dosud využíval například i britský satelitní operátor OneWeb pro vynášení družic pro síť širokopásmového vysokorychlostního internetu.

Středočeští záchranáři jsou kvůli Ukrajině připraveni pomáhat na Slovensku

Celosvětově významný je také podíl ruských a ukrajinských techniků na dodávkách raketových motorů. Dodnes je využívá Raketa Atlas V společnosti United Launch Alliance, která však oznámila, že pro již všechny plánované starty má ruské motory RD-180 nakoupené. V Rusku vyráběné motory RD-181 využívá nosná raketa Antares společnosti Northrop Grumman, která například vynáší nákladní lodě Cygnus ke stanici ISS. Zde se vznášejí velké otazníky i v souvislosti s tím, že antaresy potřebují také nádrže a další součásti prvního stupně rakety konstruované a vyráběné ukrajinskými společnostmi ve městě Dněpr – a odtud v pátek přišly zatím oficiálně nepotvrzené zprávy, že aktuální boje tamější provozy vážně poškodily. Pro dva nejbližší plánované lety už nicméně jsou k dispozici všechny potřebné díly. Co bude dál, se teprve ukáže; společnost však zvažuje i vlastní výrobu. Aktuální situace také pravděpodobně znamená konec mezinárodní spolupráce na projektu ruské planetární sondy Venera-D, jejíž let k Venuši se plánoval na rok 2029.

Konflikt ve vesmíru? Možné to je

V souvislosti s vesmírnými aktivitami se také může může objevit otázka, zda by se aktuální konflikt na Ukrajině mohl přenést i do kosmu. Třeba v té podobě, že by si Rusko a jeho protivníci vzájemně rušili nebo i vyřazovali z činnosti špionážní a GPS družice. To je téma, o němž se podle Halouska začíná mluvit „zatím úplně šeptem“.