Zdeněk Šplíchal se od šedesátých let věnoval krajinářství, posléze se seznámil se Skupinou 4, která užívala moderní trendy a postupy. V osmdesátých letech se zaměřil na figurativní tvorbu. Liniemi a barvami se snaží vyjádřit lidskou duši.
Výstava v Galerii Lidice potrvá do 29. dubna 2012.
Zdeňku Šplíchalovi položil Kladenský deník několik otázek:
Proč jste si vybral právě Lidice?
Je to výsledek šťastné náhody. Byl jsem osloven a po prohlédnutí zdejšího památníku a galerie jsem nabídku přijal.
Ovlivňují vaši tvorbu nějaké zážitky ?
Mé poslední práce jsou více lyrické. Odráží se v nich, co právě prožívám nebo čtu. Nedávno umřel můj přítel, jenž byl také výtvarník. Dva roky ležel v kómatu. A tak jsem hledal ztišení v lyrické kresbě. Reprezentuje ji například cyklus Na podzim.
Co je pro vaši tvorbu nejdůležitější?
Oproštění se od nucenosti a hravost. Nemyslím si, že by třeba geometrická abstrakce jako fenomén byla vyčerpaná. Dá se v něm stále něco najít, posouvá se dál.
Z umělce se při tvorbě stávám dítětem, snažím se své myšlenky a emoce umístit do prostoru hravou formou. Takto vznikají i imaginativní krajiny.
Jaké jsou vaše plány pro nejbližší budoucnost?
Pod vlivem příprav výstavy jsem měl tvůrčí útlum. To se teď změní. Ve svém domě v Třebíči mám malý ateliér, kde už mi stačí jen malý stůl. Stejně tak to měl i můj zemřelý učitel Ladislav Novák.
