Součástí dne byla i vernisáž Po stopách inženýra Jana Karlíka, jenž byl zakladatelem dolů.

„Jan Karlík byl majitelem několika patentů v hornictví, přičemž mezi ty nejdůležitější řadíme Karlíkův tachograf, který proslavil jeho osobu, ale i Mayrau ve světě. Výstava potrvá do konce listopadu a je možné, že bude prodloužena až do ledna,“ uvedl kurátor skanzenu Tomáš Voldráb.

U příležitosti vernisáže byla slavnostně otevřena i prodloužená stezka, jež je součástí prohlídkové trasy.

Vše se zdařilo, i když vyvstaly i neočekávané problémy. „Zaskočilo nás uzavření ulice Jaroslava Seifrta krátce před Dnem horníků. Autobusové linky sem v současné době nezajíždí a některým lidem dělalo potíže se na akci dostavit. Kdybychom věděli dopředu, že budeme podobnou situaci řešit, domluvili bychom se s místním dopravcem na nějaké variantě,“ postěžoval si ředitel Sládečkova vlastivědného muzea Zdeněk Kuchyňka. „Jsem rád a děkuji všem, kteří se i přes problémy s dopravou na Den horníků dostavili,“ dodal.

Podle ředitele kladenského vlastivědného muzea je důležité si připomínat zdejší hornickou minulost.

„Nebýt dolů a hutí, asi bychom dnes nebyli největším Středočeským městem,“ řekl Kuchyňka.

Hlavním pořadatelem akce byl Klub přátel hornických tradic. „Scházejí se sem horníci, co zde pracovali, ale i zvědaví návštěvníci. Letos jsme dostali dotaci ze Středočeského kraje z fondu kultury, tak jsme mohli naplánovat krásný program,“ sdělil tajemník kluku Jaroslav Grubner.

Největším lákadlem pro děti bylo slaňování. Zkusit si ho mohli ale i dospělí. Stejně jako loni bylo připraveno strašidelné podzemí. Skupinky návštěvníků dostaly reflexní vesty a legendární svítilny a vyrazily do podzemních chodeb. Všichni si také mohli zarybařit. Úspěšní lovci pak dostali buď cukrovinky, dospělí pak láhev piva.

Na zábavném odpoledni se zúčastnilo několik hudebních skupin jako Žehrovanka, FS Band nebo rocková kapela Anopheles.

Všichni účastníci ale nebyli úplně radostní. „Den horníků je pro mě srdeční záležitostí. Fáral jsem zde až do konce a byl jsem i u zavírání kladenských dolů. Chodím sem každý rok. Zavzpomínám na kluky, popláču si a dám si něco dobrého. Doufám, že příští rok bude vše jak má a já zase na Mayrau zavítám uronit slzu,“ svěřil se muž, jenž nechtěl být jmenován.