První výstavu měl v roce 1958 ve Slaném a současně už v témže roce jeho práce zdobily EXPO 58 v Bruselu. Vladimír svůj život díky talentu a píli naplnil významnými výtvarnými návrhy i realizacemi v oboru skla, za což získal řadu ocenění doma i v cizině a současně malbou, kterou považoval většinu života za svou soukromou, intimní záležitost. Sklo pro něj bylo definitivní, malba niterní. Vkládal do svých obrazů své pocity, nálady a něhu, maloval v obrazech své nevyslovené prožitky. Obtiskoval do obrazů svou citlivost a lásku ke krajině dětství, do které se po úspěchy naplněném životě vracel.
close
info
Zdroj: Jaroslav Kučera
zoom_in
Svými obrazy vzdával hold Slánské krajině polí. Ve stejném duchu, naplněném výjimečnou vnímavostí k prostým symbolům maluje i zátiší. Malbu zpracovává jemnými valéry, čtvrt a půltóny malby jemnými mlhavými doteky a vytváří zhmotněný dojem, neuchopitelnou vzpomínku. Jakoby dokázal vyjádřit lásku bez použití slov v básni, hudbě, nebo dramatu. Jen lehkými doteky štětce. Možná po prožití této výstavy se staneme lepšími pozorovateli věcí a světa kolem nás, které jsou tak krásné bez člověčího zásahu. Budeme se lépe dívat a třeba nacházet i dobro v člověku, i ten je krajinou, která se nás bezprostředně dotýká.
Podle Vladimírových slov je jeho malba pokusem o vyjádření toho, co nás v krajině oslovuje a dojímá. "Myslím si, že to, co dnes většina lidí nutně potřebuje, je kromě jiného i chvíle klidu a pohody, ve které by se každý mohl zastavit a znovu si uvědomit krásu nejobyčejnějších věcí.
Byl bych rád, kdyby moje tvorba k navození takových chvil alespoň částečně pomáhala,“ říká výtvarník Vladimír Jelínek.
Slovo galeristy Jiřího Hrušky
Připadá mi, že Jelínkova malba má společného ducha s malbou Jana Zrzavého, byť se samozřejmě liší rukopisem, ale náladu vytváří stejně hlubokou. A předpovídám ji stejnou, ne-li větší slávu a ocenění.
Posuďte sami, budete svědky neopakovatelného harmonického prožitku. Marcela spolu s Bárou Jelínkovou Cajthamlovou vybraly úchvatnou kolekci.
