Hosté čtvrteční vernisáže však netušili, že na věčnost odešel 15. června také slavný český akademický sochař Olbram Zoubek (91), který svá díla na první dvorky rovněž poskytl.

„Na počátku existence dvorků jsem navštívil slavné výtvarnice, sestry Jitku a Květu Válovou, zda by pod širým nebem vystavovaly. Byly to sousedky z kladenské Habešovny a troufnu si říct i kamarádky. A tak jsme seděli v obýváku, který byl současně i ateliérem, popíjeli bílé víno a odpověď zněla: „Jasně, když tam půjčí paňáka i Olbram Zoubek," vzpomíná Jiří Hruška, slánský galerista, původem Kladeňák.

A tak se ocitl s respektem a úctou v jeho ateliéru v Praze v Salmovské. Naproti němu po všech stránkách prototyp člověka, sochaře a muže. Totožné pocity a názory otevřely dvířka důvěry. Olbram Zoubek při setkání vzpomínal, co se mu honilo hlavou, když se upálil Jan Palach a jak se rozhodl pro velmi riskantní počin, sejmout mu, dnes onu známou posmrtnou masku. Při setkání slavný sochař s účastí na dvorcích souhlasil a Jiřímu Hruškovi dílo svěřil.

„Do mého formana se dalo lehnout, a tak jsem jednu sochu v životní velikosti položil vedle sebe a pro druhou se vrátil. „Vzniklo tak dlouholeté přátelství, kterého si nesmírně vážím," říká Hruška. Olbram Zoubek i díky tomu dvakrát vystavoval ve Slaném, Naposled v červenci 2015, nejen v Galerii Ikaros, ale výstava byla zčásti i v atriu muzea," dodává galerista.

Úžasnou atmosféru navodily sochy v nadživotní velikosti, které přijel mistr osobně instalovat. „Výstavu, byť v malém městě, bral pan Zoubek vážně a kolekci připravil zodpovědně. Protože už neměl tolik sil, musel odmítat jiné i velké galerie. Bylo to v čase, kdy byla o jeho práce mezi sběrateli velká poptávka a on dlouhodobě odmítal zájemce slovy: „Nemohu vám nic dát, připravuji výstavu ve Slaném," říká galerista.

„Vezli jsme mistra z muzea přes město na pokračování vernisáže do galerie na invalidním vozíku, jako Švejka, následováni houfem jeho příznivců. Kdo šel s námi, nelitoval. Více než hodina jeho vyprávění a vzpomínání byla famózním zážitkem. Výstava byla v předvečer jeho devadesátin a Olbramovým přáním bylo stihnout ještě vymodelovat sochu faráře Toufara. Osud mu to dopřál, zvládl ve svých devadesáti letech nejen model, ale i sochu v nadživotní velikosti.