Na začátku příběhu je pracovní pohovor mezi psychiatrem Prenticem a kandidátkou na pozici sekretářky, slečnou Barcleyovou. On se tváří profesionálně a ona cudně, ale když se objeví doktorova žena, je žadatelka o místo už téměř nahá. Následuje sled šílených, zoufalých, a hlavně neúspěšných pokusů, jak celou situaci zachránit anebo se z ní alespoň nezbláznit.
Do děje se po románku s paní Prenticeovou zaplétá hotelový poslíček Nicholas Beckett, Dr. Rance, který na Prenticeovu kliniku přichází na inspekci a ruka zákona seržant Match řešící případ zmizelého doutníku sira Winstona Churchilla.
V hlavní roli Dr. Prentice se divákům představí hostující Zbigniew Kalina. Ke komediálnímu žánru dodává: „Obecně komedie miluju. Jakékoliv: situační, absurdní, černé… Tato má ze všeho trochu, přesto se dosti vymyká všem, ve kterých jsem doposud hrál. Její hlavní síla je ve slově čili více než kterákoliv jiná komedie klade nároky na hereckou techniku vystavění slovního gagu a jeho pointování. Či na nahrání na gag a posléze smečování.“
Dramatik Joe Orton využívá principy klasické situační a konverzační komedie, dovedl je však - kupodivu za použití věcné logiky - do zcela nevídaných končin. Hra postupně ztrácí jakékoliv realistické kontury a ubírá se do světa absurdity a nonsensu.
Joe Orton vtrhl v 60. letech 20. století na britská i světová jeviště jako uragán. Pro svůj černý humor i cynický pohled na svět byl enfant terrible soudobé divadelní scény. Třaskavost jeho hrám nicméně vydržela až do současnosti. Orton měl povahu provokatéra a sarkasty, oba tyto prvky výrazně vložil do svých divadelních textů, které se s úspěchem do dnes uvádějí po celém světě.
„Ortonův text mne baví pro jeho záměrnou nekorektnost a až brutální přímočarost jednotlivých replik. Dialogy jsou bravurně vystavěny, děj má neuvěřitelně rychlý spád. Autor zcela záměrně provokuje a obnažuje nejrůznější společenská tabu, dělá si legraci sám ze sebe i z toho, co je na divadle vůbec možné. Je to výzva.“, říká k novince režisér Jaroslav Slánský.
Joe Orton
Angličan Joe Orton se proslavil nejen svou dramatickou tvorbou, ale i veřejnými skandály, z nichž mnohé sám vymyslel a zinscenoval. Úspěch u kritiky i diváků zaznamenaly především jeho hry Jak se bavil pan Sloane (Entertaining Mr. Sloane, 1964), Lup (Loot, 1965) a Klíčovou dírkou (What a Butler Saw, 1967). Doslovný název poslední jmenované hry (Co viděl komorník) má původ v zábavě provozované za vlády krále Edvarda VII. (1901-1910). Šlo o jakousi peepshow, kdy si lidé prohlíželi kukátkem obrázky často erotického charakteru. Název odkazuje na sexuální rovinu hry a staví obecenstvo do pozice voyerů, kteří z úkrytu sledují důvěrnosti jiných lidí. Ortonovy hry vzbuzovaly svou sexuální otevřeností značné pohoršení. Autor, sám homosexuál, byl v roce 1967 zavražděn svým milencem, který jej udeřil kladivem do hlavy.