Nakladatelství VEGA-L Nymburk vydalo pro Památník Lidice knihu Přemysla Veverky Jak se chodí do Lidic. V souboru literárních statí, črt a sloupků autor evokuje život obyvatel starých Lidic, přervaný tragédií 10. června 1942, a ze současného pietního území vyvolává i jejich příbytky. Někdejší Lidičtí a jejich vesnice v autorově pojetí stále žijí, neboť žádné zlo nemůže v dějinné perspektivě triumfovat nad životem.
V dalších tematických okruzích se autor věnuje událostem souvisejícím s výstavbou nové obce, příběhům lidických žen a bývalých lidických dětí, které peklem prošly, ale vyvázly z něj, a rovněž upozorňuje na viníky tragédie.
Publikace Jak se chodí do Lidic, Veverkův jedenáctý knižní titul, je pozoruhodná tím, že v ní spisovatel důsledně respektuje historické skutečnosti a přitom je ztvárňuje prostřednictvím fabulačních, fantazijních a emotivních postupů, a že tedy předkládá dějinnou realitu a její souvislosti jako poutavou a často i vzrušující četbu. Rozvíjí tak jeden ze žánrových proudů literatury faktu.
Přemysl Veverka se narodil 13. 1. 1940 v Roztokách u Prahy. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy spoluzaložil časopis Student (1965) a byl redaktorem Mladého světa. Poté působil jako časopisecký i nakladatelský redaktor a dramaturg Československé televize.
V devadesátých letech koncipoval časopis Umění & byznys a byl jeho šéfredaktorem. Uveřejnil stovky publicistických článků, autorsky se podílel na rozhlasových a televizních pořadech. Nyní pracuje v Památníku Lidice jako historik a spisovatel. Je členem Obce spisovatelů a členem výboru Klubu autorů literatury faktu.
Kromě jiných je autorem knih Všechny plachty na vodu (povídky, 1978), Ani abbé, ani modrý (historický román, 1989), Smrt v parlamentu (novela s detektivním motivem, 1992), Karel Vágner – nejen mistr basů (životopisné vyprávění, 1999), Skoky do světla (sága čtyř generací jednoho romského rodu, 2007) a spoluautorem publikací Slavné pražské vily (tři vydání – 2004, 2006 a 2007) a Slavné vily Prahy 5 (2005).
