Jak byste knihu popsal?
Jedná se o knížku určenou spíše pro kluky a divoká děvčata. Na Poldovce byla totiž kantýna, kam vozili koňskou sekanou, to co zbylo, pak vyhodili. O zbytky následně bojovali kocouři s potkany, což vlastně popisuje příběh knihy.

Čím je kniha zajímavá?
Na knize je zajímavý fakt, že pohádky z těžkého průmyslu prakticky neexistují. Alespoň žádné takové jsem nikde nedohledal. A tak jsem si řekl, že právě proto je napíšu. To, o čem píše každý druhý, už mě tak nebere.

Jak vás napadlo směřovat dění právě na Poldovku?
To je jednoduché, já jsem tam totiž deset let dělal ve válcovnách.

Neuvažoval jste o tom, že knihu budete i sám ilustrovat?
Já jsem původně fotograf a do některých knih jsem si své foto už dával. O žádném kreslení ovšem v mém případě nemůže být řeč, nepletu se totiž do toho, co neumím. To nechávám na odbornících.

V případě Kocourů z Poldovky jste to nechal na Veronice Mourkové…
Oslovil jsem Veroniku Mourkovou, která dělá výtvarnici v Národním muzeu. Po prvním pokusu nakreslit ilustrace pro knihu, který se jí nelíbil, mi volala s tím, že by zkusila udělat spíše koláže. Nakonec se mi koláže líbí, navíc se dokonale vztahují k textu.

"Jsem kladenský rodák, na ryby jezdím k Berounce, a tak jsem například napsal Kladenské pohádky, Křivoklátské pohádky nebo Pohádky od řeky Berounky."

Kde hledáte inspiraci pro psaní knih?
Všechny mé pohádkové knihy vycházejí z mého oblíbeného prostředí, které dobře znám. Jsem kladenský rodák, na ryby jezdím k Berounce, a tak jsem například napsal Kladenské pohádky, Křivoklátské pohádky nebo Pohádky od řeky Berounky.

Co dále chystáte?
Momentálně už mám napsanou další knihu, která vypráví o pirátech z kladenské Výhybky. V téhle čtvrti u nádraží byl takový triangl, který jsme jako kluci měli jako pirátskou loď. Bude se jednat o autobiografickou knihu.

Kdy by kniha měla vyjít?
Vydat takovou knihu není zrovna lehké, momentálně jsme ve fázi hledání sponzora, abychom ji mohli vydat. Momentálně je kniha u grafičky, která ji ilustruje, až bude hotova, tak se uvidí.

Máte v hlavě další inspiraci?
Přemýšlím o další knize. Protože psaní je, jako když naskočíte do rozjetého vlaku. Něco musím ve svém důchodu pořád dělat, koukat jen na televizi není dobré, a tak každé dopoledne píši. Chtěl bych napsat knihu o Poldovce. Mám v plánu do opuštěných ruin zasadit unikátní pohádkové postavy.

Co děláte, když se nevěnujete psaní?
Jezdím chytat ryby, nejlépe na Berounku. Jenže už jsem starý, a tak je to vždycky výprava, jako když jedu na tygry. (smích)