Křest byl spojen se zahájením výstavy Historie cihlářství a stavitelství na Slánsku v prostorách Kulturního centra ve Zlonicích, která pokračuje až do 5. května.

Vše se podařilo uskutečnit zejména díky podpoře vedení městyse a iniciativě členů Vlastivědného kroužku Zlonicka. Úvodní slovo na vernisáži pronesli Aleš Maxima, Alexander Černý a Vladimír Hanzl. K dobré náladě zahráli na kytaru a akordeon Dominik Lomička a Bohuslav Ježek.

Díky množství materiálu, které se podařilo slánskému badateli Aleši Maximovi za několik let nashromáždit, získávají čtenáři druhým dílem knihy o cihlách další rozšířený přehled o tom, kde všude v regionu se cihly kdysi vyráběly, nechybí ani zajímavé vzpomínky pamětníků a obrazový materiál.

Autor vzpomíná, že na začátku byla obyčejná lidská zvědavost, kterou podnítila jediná stará červená pálená cihla s označením K.T., povalující se v areálu někdejší slánské přádelny. „Začal jsem pátrat, co to označení znamená, a jelikož v archivech nikde nebyl o cihelnách na Slánsku prakticky žádný dostupný materiál, pustil jsem se do bádání na vlastní pěst,“ říká Aleš Maxima.

Jak záhy zjistil, cihla s označením K.T. byla produktem někdejší věhlasné cihelny Karla Thona, která byla známa také jako panská nebo hraběcí. S nálezem každé další cihly s neznámým emblémem Maximova zvědavost stoupala, a to už byl jen krůček k tomu, aby odhalil dávná tajemství.

Tehdy v roce 2018 ani sám netušil, že jen v okruhu jeho rodného města Slaného stávaly desítky cihelen. V některých obcích byly i dvě. Kde byla vhodná cihlářská hlína k vypálení, tam si zpravidla někdo postavil cihelnu.

„Většinou je budovali zámožnější lidé, statkáři nebo další, kteří potřebovali cihly pro vlastní potřebu, pro výstavbu továrny či podle další poptávky. Dělníci, kteří cihly v těchto fabrikách vyráběli, patřili naopak k těm nejchudším. Některé cihelny fungovaly celoročně i sto let, v dalších se vypalovalo třeba jen sezonně, jiné utlumily výrobu i na delší čas. Vždy podle potřeb trhu,“ popisuje badatel.

Podle svých slov se mu podařilo zmapovat na Slánsku zatím okolo 109 cihelen, které fungovaly do roku 1940, v torzech se přitom dochovalo jen asi 13 objektů. „Ani do druhého dílu knihy se všechny cihelny nevešly a u některých dosud sám neznám přesné místo, kde stávaly. Jsou to lokality často zarostlé bujnou vegetací a ani současní obyvatelé mnohdy netuší, že tam cihelna bývala. Myslím, že mě čeká ještě hodně práce,“ dodává Aleš Maxima.