S jakými pocity jste přijala nabídku Kladenského deníku na pravidelné publikování fejetonů?
S velkou radostí a zároveň s obavou, zda týdenní frekvenci zvládnu. Jsem zvyklá na volný psací režim. Ale mám ráda podobné výzvy a témat, která si říkají o zpracování, se kolem nás toulá pestrá škála.

Co můžou čtenáři od vašich fejetonů čekat?
Doufám, že dobré čtení, které pobaví. Snad i pár námětů k zamyšlení, ale vyhýbám se šablonovitému moralizování. Vždy se snažím i k bolavým problémům přistupovat s nadhledem a laskavým humorem. Pokud čtenář při čtení mého fejetonu prožije příjemnou chvilku, jsem spokojená.
Coby autorka osmi knížek máte i televizní a rozhlasovou mediální zkušenost. Jak vnímáte tento způsob autorské prezentace?
Je to především dobrá škola, ve které se o sobě hodně dozvíte. Prověří to vaši schopnost pohotově a pokud možno inteligentně reagovat. Televizní zkušenost mám jen jednu. Vystoupila jsem jako aforistka komentující události uplynulého týdne v bývalém pořadu Zuzany Bubílkové na ČT 1 – Co týden vzal.
Častější jsou mé návštěvy v rozhlasových studiích. Pěkně objemný prubířský kámen jsem si naposledy potěžkala coby jediný host živého hodinového vysílání Českého rozhlasu stanice Praha 1 v pořadu Host do domu. Přede mnou jen mikrofon, moderátor a fantazie vám maluje tváře stovek pozorných posluchačů, ke kterým hovoříte. Ani jedno slovo nejde vzít zpátky, myšlenky musí doslova pádit, žádné dlouhé pomlky rozhlasový mikrofon nepotěší. Moderátoři jsou neúprosní, žádnou otázku vám předem neprozradí, vše je dílem improvizace. Tedy vaší improvizace, moderátor má před sebou tištěnou rešerši a otázky pečlivě připravené.


Předpokládám správně, že vše dobře dopadlo?
Ačkoli jsem trému měla velikou, opadla ve chvíli, kdy mi moderátor jako svůj osobní dárek podal krásnou růži, protože si přečetl na mých webových stránkách, že mám růži ve váze ráda. Tímto milým gestem mi ohromně pomohl. Pak už jsem hovořila naprosto spontánně a cítila se zde dobře. Ale poctivě přiznávám, že mnohem raději mám samotu své pracovny, před sebou čistý papír a spoustu času na volbu těch správných slov. Čestina je úžasně malebná a je radost se jí dotýkat.


Literární dráha vám jistě přivedla do cesty i mnohé zajímavé osobnosti. Vzpomenete na některé z nich?
Velice ráda. Především bych zmínila svoji nakladatelku Slávku Kopeckou, úžasnou to ženu - živelnou, činorodou, nesmírně inteligentní a vtipnou. Vztah autorka-nakladatelka záhy přerostl v krásné přátelství, kterého si moc vážím. Za svým způsobem osudové považuji setkání s moderátorem Karlem Voříškem, jenž se stal kmotrem jedné z mých knížek a pozdější kamarádství bylo jen logickým vyústěním přátelské jiskry, která mezi námi hned napoprvé přeskočila.
Karel na obrazovce trošku mate svým seriózním až usedlým vzhledem, ale věřte, že mimo služební povinnost je to nesmírně milý, šarmantní, přátelský, galantní muž se smyslem pro humor. Vyznává zajímavou životní filozofii a jeho myšlenky mají obrovskou hloubku.
Mimořádně cenné je pro mě přátelství se spisovatelkou Táňou Kubátovou. Stačilo jedno osobní setkání, pár slov a obě jsme věděly, že se plavíme na stejné člověcí vlně. Táňa píše nesmírně čtivé romantické příběhy ze současnosti, je velice obětavá, přátelská a život jí dal do vínku taky pěkně hlubokou kapsu plnou humoru. Za tohle setkání jsem osudu hodně vděčná.


A co čtenáři na besedách? Dostáváte i nějaké kuriózní otázky?
Kuriózní snad přímo ne, ale na poslední besedě po mně chtěla jedna čtenářka nějaký konkrétní příklad situace, podle které pak napíši fejeton. A představte si, že jsem mohla posloužit úplně čerstvým zážitkem. Když jsem totiž ten den odjížděla na besedu, chystal se na velvarském náměstí předvolební mítink jedné nejmenované strany.
A protože se hlavní kandidát někde na cestě zdržel, pouštěli zatím reprodukovanou hudbu a ujišťovali průběžně přítomné, že tu už každou chvíli bude. A kouzlo nechtěného způsobilo, že přesně když politikovo auto konečně vjíždělo na náměstí, zpíval z amplionů Fratišek Nedvěd text své písně: Kočovní herci tu jsou… No řekněte, není to nádherně humorná situace?

Na závěr se nemohu nezeptat, zda nemáte v záloze pro čtenáře nějaké nové knižní překvapení?
Sice jsem pověrčivá a nerada něco avizuji dopředu, ale pokud vše dobře dopadne, vypadá to, že k jisté podzimní úrodě by mohlo dojít.