Pokaždé, když se setkám s velvarskou spisovatelkou Zdeňkou Ortovou, jsem v jediné vteřině zaplavena nekonečnou prýštící energií, kterou kolem sebe šíří. Aniž bychom se stačily pozdravit, naše první neverbální komunikace jsou rozzářené úsměvy, které se nám oběma bez rozumového vysvětlení objeví na tváři.

Ať jdeme s paní Zdeňkou po náměstí nebo sedíme v útulné restauraci, co chvíli zaslechnu její jméno, to když ji přátelé a sousedé zdraví. Zřejmě patří mezi vyvolené, kteří nemají na světě nepřátele. Díky její úžasné tvorbě můžete i vy poznat nyní její bohatý vnitřní život, který bude jistě i pro vás senzačním únikem s reality všedních dní.

Jak se člověk dopracuje k tomu, aby dokázal psát vtipné a chytré aforismy? Proč jste si vybrala právě tento útvar?
Člověk se s tím musí asi narodit. Stejně jako máte schopnost například malovat, a já svedu maximálně domeček, dostala jsem do vínku dar situace pointovat. Tvrdím, že jsem sólista v životních zkratkách. Aforismus je útvar pro fajnšmekry. Tak jako ho každý nemůže psát, nedokáže ho každý číst. Je potřeba si v něm ten vtip najít. Pochopit, co tím autor myslel.

Vaše schopnost je tedy zřejmě něco, co se dá podědit. Po kom to máte vy?
Životní nadhled a psaní ve zkratkách mám po tatínkovi. Je to výborný glosátor a úžasně pohodový člověk. Po banálním uklouznutí na ledě, ležel s těžkým poraněním hlavy v nemocnici ve Střešovicích a nedávali mu téměř žádnou naději. Naštěstí všechno dobře dopadlo, jeho schopnosti se mu vrátily a dnes po roce a půl vtipkuje jako dříve díky své vůli a optimismu.

Jak dlouho jste pracovala na své poslední publikaci a proč ten lechtivý název?
Dávala jsem ji dohromady asi dva roky. To znamená neustále něco připisovat a vyhazovat. Nebyla jsem si úplně jistá, jestli moje nakladatelka bude stát o další knihu aforismů, protože už by také ráda odešla na zasloužený odpočinek. Díky tomu, že jsme si ale dokonale pracovně i lidsky sedly už před lety, mohla spatřit světlo světa i tato nejnovější knížka. Jsem za to Slávce Kopecké velmi vděčná. Název knížky je poněkud zavádějící, ale to čtenář pozná hned po přečtení prvního aforismu.

Kdy a kde nejraději tvoříte?
Ač by se to mohlo nabízet, při práci v knihovně na to opravdu nemám prostor a čas, tam se musím plně věnovat dětem. Na tvorbu bych se nedokázala soustředit. Nejlepší věci mě napadají při žehlení a procházkách s pudlicí Beruškou. Jedno zásadní místo ale přesto mám. Je jím kavárna-cukrárna naproti Základní škole ve Velvarech. To je pro mě oáza. Dám si tam svoje kapučíno a píši. Je to místo, na jednu stranu hlučné, kde jsem mezi lidmi a přitom sama ve svém světě.

Co můžeme čekat od vaší nejnovější knížky a kde ji koupíme?
To, co od těch předchozích. Protože mám ráda laskavý humor a nikoli ten ubližující, chci ho předávat i ostatním. Je tam i ironie, ale ne zlá. Kromě okoukaných věcí si největší legraci opětovně dělám sama ze sebe, o čemž se čtenář může přesvědčit sám na straně 40. Milostné předehry byste měli dostat u každého dobrého knihkupce.

VIZITKA
Zdeňka Ortová (21. 6. 1961), knihovnice Městské knihovny Velvary. Současná jediná česká publikující žena, která má svoji samostatnou kapitolu v antologii českých aforistů. Na kontě má dosud šest vydaných aforistických titulů v nakladatelství Sláfka Slávky Kopecké. Například: Miniaturní neřesti (2005), Naše politická kaše (2006), Polepšovna (2007) a dvě knihy fejetonů: Žena v kurzu (Petra, 2006) a Století vhodné pro ženu (Petra, 2007). Aforismy této autorky se vyznačují jazykovou obratností, inteligentním humorem a ženským šarmem.
Připomíná–li nám přečtená kniha smetiště myšlenek, pak stránku s jejím obsahem můžeme považovat za tříděný odpad.