Sicílie! Neodolatelný svůdce a cynik Don Juan opustil po svatbě krásnou, ušlechtilou a zbožnou Elvíru. Její rozhněvaní, uražení bratři mu přísahají krutou pomstu…

V touze po absolutní svobodě Juan lže vlastnímu otci, zahrává si se smrtí a srdci i láskou důvěřivých žen. Vrcholem jeho výstřelků je oslovení sochy zavražděného komtura. Ta mu však překvapivě oznámí, že si pro něj přijde…

Náš hrdina ale neuznává žádnou autoritu, nekompromisně si jde dál za svým cílem. A přesto je nám vlastně tak trochu sympatický! Máme mu tedy snad proboha fandit? Temná i vtipná hra o rozkolu, který přináší dnešní doba. Jaký bude náš Don Juan na přelomu roku 2008/2009?

V překladu Jaroslava Konečného a Karla Krause můžete vidět v roli neodolatelného Dona Juana Tomáše Petříka. Jeho prohnaným sluhou Sganarelem bude Lukáš Homola, ctnou a nešťastnou Elvírou Svatava Milková. Na scéně Michala Syrového a v kostýmech Agnieszky Páté můžete dále vidět Radima Jíru, Štěpána Benoniho, Barboru Janatkovou, Veroniku Pavlasovou, Jaroslava Slánského, Zdeňka Dolanského, Miroslava Večerku a další. Režisérem inscenace je Pavel Khek, choreografem známý český mim a performer Radim Vizváry.

Slavnostní premiéra komedie o člověku, který si to s Bohem vyřídí sám, se uskuteční 31. ledna 2009 v 19.30 hod., veřejná generálka bude o den dříve, v pátek 30. ledna v 10.30 hod.

Režisér Pavel Khek¨v sedmi bodech o sobě i chystané inscenaci.
Stručné curriculum vitae aneb Kdo je vlastně Pavel Khek – Narozen 1978 v Praze, dlouho žil v Olomouci, dlouho v Poděbradech, aby se nakonec vrátil do svého rodiště. O divadlo nejevil žádný zájem, 17 let hrál lední hokej, vystudoval hotelovou školu, ale nestal se ani sportovcem, ani hoteliérem. Ve dvaadvaceti se zničehonic upsal divadlu. Po studiu na FFUP v Olomouci a FFUK v Praze zběhl od teorie k praxi na DAMU, kterou loni konečně dostudoval.
Proč jsem si vybral Dona Juana – Zastávám názor, že za režiséra má mluvit inscenace, tudíž zvu čtenáře, aby si přišli pro odpověď do divadla. Ale nechci z otázky úplně utéct – důvody jsou dva: Moliére napsal dobrou hru. Zabývá se v ní otázkou vztahu jedince (individuality) a společnosti a tuhle „hádanku“ řeším rád.

Sympatie či odpudivost u Juana – On tyhle kategorie dobra a zla neustále překračuje a tím je činí nesmyslnými. Jde vždy do krajnosti, což je někdy obdivuhodné, jindy nesnesitelné. Na dovolenou bych s ním nejel, ale je mi milejší než průměrný český politik… Pro které Juanovy chyby mám pochopení – Pro ženský, dá-li se to nazvat chybou.

Co mám společného s Juanem – To nejde srovnávat. Juan je smyšlená postava. Já musím žít. Možná s ním mám společný pocit předčasného zestárnutí a marnosti - když se dívám kolem sebe - radši bych byl smyšlený. To je tím pošmourným počasím.

Co mu nejvíc závidím – Upřímně bych měl říct, že zase ty ženský, ale když je to do novin? Závidím mu odvahu dojít až na konec a přijmout jej bez mrknutí oka. Jo, kdo jede na konečnou – nepřejede!

Jaký bude náš Don Juan na přelomu 2008/2009 – Přelomový! Ba ne, my si klademe skromné cíle, chceme být kapku sicilští, kapku mafiánští, kapku komediální a hlavně zábavní… To vlastně není malý cíl…

Ilona Smejkalová, dramaturg SDK