Nedávno zavítal na filmovou premiéru také do Slaného.

Autor více než tří desítek krátkých i celovečerních snímků je ve světě velice uznávanou osobností a jeho filmy protkané prvky animace jsou špičkou na světových filmových festivalech A třídy.

Z tohoto důvodu se Švankmajerův nejnovější snímek vyrobený netradiční technikou směl po světové premiéře dostat mezi české diváky až v této době. Díky tomu, že Slaný a sousední Knovíz jsou vesměs rodištěm režisérových filmů, měli Slaňáci tu čest zažít po Benátkách a Praze projekci jeho posledního díla s názvem Přežít svůj život.

Proč si vybíráte pro své filmy právě Slaný a okolí?
Slaný jsme si vybrali, protože už je to dnes takové naše domovské město. Není to první film, který jsme zde s kolegy vytvářeli. Vedle v Knovízi máme totiž řadu let ateliéry. Ve Slaném jsme točili například snímky Otesánek, Lekce Faust a nedaleko v Peruci i film Šílení. Navíc spolupracuji s místními ochotníky, kteří hrají v mnoha mých filmech. Často je to František Polata a Václav Ježek, kteří účinkují i v tom posledním.

Poznají tedy Slaňáci známá místa i ve filmu?
Tradičně jsme použili interiéry Slaného. Tentokrát to byla přímo kancelář městského úřadu. Je to jakási koláž několika pohledů té místnosti.

Vaše tvorba je velmi specifická. Jaký a o čem je váš nejnovější film?
Film Přežít svůj život vznikal celý v ateliéru. Hrdinou příběhu je Evžen, stárnoucí muž, který žije dvojí život. Jeden v realitě a druhý ve svých snech. Chodí za psychoanalytičkou, která se mu pokouší vykládat, co jeho sny znamenají. Z velké části je tvořen animovanými fotografiemi herců na fotografickém pozadí. Do toho jsou použity i velké detaily herců živých, kteří mluví a nakonec mluví i ty fotografie. Od předchozích se snímek liší tím, že je z větší části animovaný a jsou v něm použity právě fotografie herců. Přede mnou to takhle ještě nikdo neudělal. Myslím, že by to filmaře mohlo oslovit.

Na vaší tvorbě je unikátní , že vše děláte ručně, nikoli pomocí počítačové animace. Bylo tomu tak i tentokrát?
Fotografie se animovaly již v šedesátých letech. Tehdy ale nebyly digitální fotoaparáty. My to se štábem měli o to snazší. Film jsme sice nedělali na počítači, ale archivovali vše v něm. Současná technika umožňuje s daným materiálem zkrátka lépe pracovat. Při natáčení byla použita svislá kamera a dvě lampy. Je to celkem jednoduchá technika, ale příprava je složitá, protože všechny použité fotografie bylo potřeba zvětšit do potřebné velikosti, vystřihnout a vyretušovat. Měli jsme desetitisíce fází. Myslel jsem si, že papírkový film bude nakonec o něco levnější, ale není tomu tak.

Kdy a kde jste hledal námět na film?
Scénář vzniknul na základě mých snů. První, který je v úvodu filmu, se mi skutečně zdál, a já ho jen dále rozvíjel. Scénář už byl napsaný před lety. Vždycky nám trvá tak pět roků, než natočíme nový film. Hlavně, než na něj seženeme peníze.

Splnil snímek vaše očekávání?
Žádný film nedopadne úplně tak, jak jste si ho představovali, protože do toho vstupuje mnoho neznámých věcí. Navíc, použitá technika byla vyzkoušena poprvé. Neměli jsme se o co opřít, museli jsme hledat. I tak si myslím, že vše nakonec vyšlo dobře a dala by se tak točit i řada jiných filmů.