Výjimečný koncert
V České republice Orlowského trio vystupovalo zatím jen jednou, loni v rámci festivalu Struny podzimu. Koncert měl tehdy obrovský úspěch. V letošním turné skupiny však Česko původně chybělo.

„Zjistil jsem, že 25. října končí jejich turné vystoupením v Drážďanech. Chtěl jsem na ně koupit dceři lístek jako dárek k narozeninám a při tom mě napadlo zkusit se jen tak zeptat, co by obnášelo přivézt je do Kladna. Vůbec jsem nečekal, že místo naší cesty do Drážďan se povede, aby tito výjimeční muzikanti zahráli u nás," přiblížil zákulisí organizace koncertu Petr Kratochvíl z Jazz Klubu Kladno.

Akce by zároveň měla připomenout dnes už takřka neznámou minulost kladenských Židů. „Někdejší synagoga je velmi krásná budova, proto budeme rádi, když se do ní lidé znovu podívají a když zavzpomínají na zdejší židovskou komunitu, kterou zcela rozvrátila druhá světová válka. Chceme koncert věnovat všem těm, kdo se nedožili jejího konce," dodal Kratochvíl.

Historie klezmeru
Jeho kořeny spadají zhruba do 15. století, kdy se vedle hudby doprovázející židovské náboženské obřady začala rozvíjet také světská muzika, která byla především součástí svateb či dalších oslav, případně se používala k tanci. Slovo klezmer mělo tehdy hanlivé zabarvení a neoznačovalo samotný hudební styl, ale hudební nástroj nebo osobu muzikanta. O žánru se začíná mluvit až ve druhé polovině dvacátého století.

Protože byl klezmer hudbou chudých, rozvíjel se  hlavně ve východní Evropě, především mezi Židy na Ukrajině, v Polsku, Bělorusku,  Litvě, ale i Maďarsku či Slovensku. V České republice  se o něm dochovaly jen sporadické zmínky, například v expozici pražského židovského muzea je k vidění džbánek s vyobrazením typické klezmerové kapely z moravského Mikulova.

Celosvětově se hudba východoevropských Židů rozšířila na přelomu 19. a 20. století, kdy řada z nich emigrovala do Spojených států. Tady se klezmer stal součástí kulturní identity přistěhovaleckých  komunit a postupně jejich hranice překračoval.

Zajímavý je i vývoj klezmeru v později silně antisemitském Sovětském svazu. Ještě v polovině 30. let tu totiž existoval státní klezmer orchestr. Ve 40. a 50. letech převzal žánr hodně prvků z jazzu a swingu. Novou vlnu zájmu o tuto hudbu ovšem přinesla až 80. léta. V době, kdy se popová scéna silně inspirovala lidovou tvorbou ze všech koutů světa, se klezmer smísil s rockem, jazzem, folkem i klasickou hudbou.

Tradiční klezmer je typický tím, že se v něm nezpívá, jedná se čistě o instrumentální hudbu, v níž úlohu lidského hlasu přebírají jednotlivé nástroje. Ty jsou také nositelem veškerých emocí, napodobují například smích či pláč, a dodávají tak hudbě výrazný citový náboj. Používané stupnice vycházejí z tradice synagogální hudby, najdeme v nich například prvky tureckých nebo řeckých tónin.

O tom, jak velký vliv měla klezmerová muzika v židovských komunitách svědčí obrazy jednoho z nejvýznamnějších malířů minulého století Marca Chagalla. Z nich je patrné také to, že základním nástrojem klezmeru byly housle, klarinet, kontrabas a pro někoho možná překvapivě cimbál. Později se přidaly mimo další třeba akordeon nebo flétna.

Dnes se prvků klezmeru užívá v řadě hudebních žánrů a jednotliví hudebníci se tradičního pojetí drží v různé míře.

David Orlowsky Trio
David Orlowsky Trio posouvá tuto hudbu hodně ke klasické komorní muzice. Vedoucí osobností souboru je mladý klarinetista David Orlowski, jenž se o klezmer zajímá už od svých šestnácti let. Trio, vzniklo v roce 2005, vedle Orlowského ho tvoří kytarista Jens-Uwe Popp a kontrabasista Florian Dohrmann.

Všichni ovládají své nástroje na virtuózní úrovni, což činí z jejich koncertů nezapomenutelný zážitek. Skládají vlastní klezmer skladby v duchu klasické hudby, ale zároveň je prokládají improvizacemi, čímž se trochu přibližují jazzu.

Autor: Roman Hájek