Na první pohled vypadají fotografie Dagmar Šubrtové jako snímky z nějaké divočiny. Z člověkem opomíjeného místa, kde si matka příroda zaplaťpánbůh dělá co chce, aniž by jí v tom někdo bránil.

Někdo zvaný homo sapiens, který tak rád do bující zeleně a ráje zvířat zasahuje. Nechává tam své otisky a nedovolí místu, aby si kouzlilo dle své vůle.
Na snímcích se ale jedná o krajiny Kladenska, které denně míjíme. Je to novodobá příroda. Začala vzniklat na haldách navršených hlušin z dolů Mayrau, Ronna a Schoeller. Dagmar Šubrtová se zde toulala od roku 2009 do letoška. Ve spořitelně vystavuje šestadvacet barevných fotografií, jež při tom vznikly.

„O svébytnosti, hodnotě a zajímavosti fenoménu nové přírody bylo sneseno důkazů dost. Vyskytuje se zde šest druhů obojživelníků, tři plazů, osmdesát sedm druhů ptáků, jedenáct druhů savců. a dvacet sedm obratlovců. Mnoho z nich je chráněných,“ uvedla pro zajímavost při vernisáži výstavy Radoslava Schmelzová.

Dagmar Šubrtová se ráda toulá, zejména v noci, těmito tajemnými porosty a fotografuje. Neví, kam ji vedou příští kroky. Novodobá divočina.
Místa ji fascinují, hledá zde poezii a daří se jí nacházet. Ale často objeví i nepořádek, který sem zanesl člověk. Autor: Olga Fikrlová