Bezvládné tělo a zkrvavenou tvář Ondřeje Vetchého, kterého podpírali jeho kolegové, mohli koncem srpna před dvanácti lety zahlédnout obyvatelé domů v ulici Jaroslava Kociána v Kladně. Nejednalo se však o žádnou katastrofu. Kladno bylo dějištěm nového filmu.

Snímek Lovec vodního ticha tu tehdy natáčelo televizní studio Ostrava a vznikal pod režijním vedením Milana Cieslara. „Jedná se o žánrově dost komplikovaný snímek, takže je docela těžké posoudit jeho zařazení. Nejpřesnější vyjádření je asi politický thriller. Představuje až orwellovský model společnosti, kde je skutečné zlo neviditelné,“ popsal film režisér Milan Cieslar.

Hlavní postavou filmu je bývalý záchranář ve zralém věku, Ondřej Vetchý, kterého společnost uznává jako hrdinu, protože za povodní ochránil před utonutím dívku. „Při své práci se mu dostala infekce do očí, a proto s profesionálním záchranářstvím musel skončit. Je to fanda do natáčení zvuků vodní říše a vůbec přírodní člověk. Jednoho dne ale při této činnosti uvidí něco, co by neměl. Stane se svědkem setkání členů jisté sekty, natočí je a od té chvíle mu jde o život,“ přiblížil režisér s tím, že ve filmu jsou k vidění všechny aspekty rozporuplné přítomnosti včetně dětského zneužívání, společenského vývoje až po neschopnost politiků.

Scénář filmu napsal Vladimír Körner, který se při své práci s Milanem Cieslarem setkal v roce 2008 již potřetí. „Je to poprvé, kdy Vladimír Körner zasadil svůj příběh do současnosti. Domnívám se, že už jen jeho jméno je zárukou kvality a kontroverze,“ dodal.

Vzhledem k tomu, že srpnové natáčení se v Kladně uskutečnilo ve vnitrobloku panelových domů, měli filmaři na svou práci poměrně klid. Místní lidé si však neobvyklou podívanou ujít nenechali a někteří natáčení sledovali z oken. Štábu měl tehdy plán na celkem pětadvacet dní a v Kladně se mělo točit ještě pár dní. Naplánovány byly záběry z bytů v panelovém domě, na výjezdu z města a poté natáčení pokračovalo v GARCu a místní nemocnici. Kromě Kladna se filmovalo ještě v Jeseníkách, u nádrže ve Věstonicích a v Lanžhotě.

Zuzana Vlková