Od prvního ročníku střední školy má kapela Zrní stejné složení. Její až romantický vznik, kdy Jan Unger s Janem Fišerem hrávali v pražské Celetné ulici před na zemi položeným kloboukem, je už pryč. Nyní skupina Zrní nahrává druhé CD s názvem Hrdina počítačový hry jde do světa a plánuje koncerty po celé republice.

Vaše hudba je jaký styl?
Jan Unger: My tomu říkáme něžný art brut.
Jan Fišer: Což je ve své podstatě špatně, jelikož art brut znamená něco jiného, ale my to používáme.
Jan Unger: Nám se líbí spojení těchto slov. Oficiálně by to byla nejspíš nějaká alternativa, ale my se za ni tak úplně nepovažujeme. Možná jako alternativa k mainstreamu. V jiných zemích by naše písně byly brány jako folk rock. Používáme hodně zvuků a nástrojů.

Všimla jsem si, že hrajete také na hrnce.
Jan Unger: Chceme být současní a hrát i elektroniku, ale máme jen akustické nástroje, takže se snažíme udělat elektroniku s nimi. Děláme takové akustické elektro. Hledáme divné nástroje a na ně vytváříme elektronické zvuky.

Jaké všechny nástroje máte?
Jan Unger: Základní jsou housle, ty nás hodně dělají. Pak dvě kytary, bicí, basa, zpěv a harmonika. Občas zahraji na flétnu a bubeník používá beatbox.
Takže postupně přidáváte?
Jan Unger: Stavíme na tom zvuku, který máme. Za ním si stojíme a věříme, že nás dělá tím, čím jsme. Zároveň to člověka začne trochu omrzovat a chce to zkusit nějak jinak, takže přirozeně přibývají nástroje i zvuky.

Vy už jste vydali jedno CD s názvem Voní. To jsme zvládli sami?
Jan Unger: Ano, dělali jsme ji sami.
Jan Fišer: Byla to pro nás obrovská zkušenost, moc jsme se toho naučili.

Nyní spolupracujete s Radůzou. Jak jste se k ní dostali?
Jan Unger: My jsme jí napsala mail, že bychom si s ní rádi zahráli. Ona nám sice odepsala, že to nejde, protože vystupuje pouze sama, ale v té době o nás věděla, protože nás viděla v televizi. Pozvali jsme ji na koncert a Radůza přišla. Líbilo se jí to a hned nám nabídla hraní v televizi a druhý den mi volala do práce, že by nám vydala desku. Kývli jsme na to a od té doby s ní spolupracujeme.

Jaké to bylo v televizi?
Jan Unger: Radůza si s námi chtěla zazpívat naši písničku Autobus,
Jan Fišer: Překvapila nás skvělá organizace.

Byla nějaká tréma?
Jan Unger: Takové spíše přirozené chvění v člověku, ale tréma ne.

Přicházely poté nějaké reakce?
Jan Unger: Všimli jsme si toho na You Tubu, kde nám prudce stoupla sledovanost. Také chodí více nabídek na koncerty a festivaly.

Tohle léto jste hráli na jakém festivalu?
Jan Unger: Ten největší byl Colours of Ostrava.
Jan Fišer: Přišlo na nás docela hodně lidí. Hráli jsme i na Rock for People a v Trutnově.

Proč zrovna název Zrní?
Jan Unger: No, to ani my nevíme. Vymysleli jsme si to, když jsme začínali. V té době jsme nevěděli, kam se budeme ubírat. Mít kapelu byl spíše naivní sen. Nyní jsme v takové fázi, že už nejsme schopní se toho vzdát.

Byl to sen. A splnil se?
Jan Unger: Od té doby se moc věcí změnilo. Před tím to byl klukovský sen, kdy chceš být slavný muzikant. Teď už máme hudbu rádi a máme svůj hudební názor. Už není prioritou být slavná kapela, ale dávat lidem to, co skutečně cítíme. Máme svůj svět a ten chceme předávat. V tom smyslu se to splnilo.
Jan Fišer: Styl života je to spíš.

Neuvažovali jste o účasti v nějaké talentové soutěži?
Jan Fišer: Mě napadlo, že bychom se tam přihlásili.
Jan Unger: Koukal jsem, že tam byla nějaká kapela.
Jan Fišer: Možná za rok to zkusíme.

Vy jste ale už vyhráli nějaké soutěže. Jaké?
Jan Fišer: To byl Český rok do Evropy. My jsme vlastně každý rok vyhráli nějakou soutěž.
Jan Unger: Future Line to byla soutěž pořádaná palácem Akropolis. Šlo o soutěž mladých kapel. Pak jsme vyhráli Naději beatu na rádiu Beat. Největší byl Český rok do Evropy, kde nás vybrala porota a reprezentovali jsme Českou republiku při příležitosti předsedání Evropské unii. Jeli jsme do Berlína jako nejlepší neprofesionální česká kapela. To byla velká akce.
Jan Fišer: Vyjížděl autobus fanoušků z Kladna.

Kde berete peníze na chod kapely? Máte nějaké sponzory?
Jan Unger: Sponzoři by se hodili, stejně jako by se hodili peníze. Zkoušíme u basáka ve sklepě, ale chtěli jsme si udělat vlastní studio, abychom si mohli nahrávat písničky sami. Také na realizaci videoklipů k více písničkám, není to levná záležitost. Nemáme ani manažera.

Zpíváte jenom česky?
Jan Unger: My jsme dříve zpívali v angličtině, ale pak jsme se začali překlápět do češtiny.

Proč?
Jan Unger: Angličtina byla pro nás neosobní, čeština je jazyk, se kterým žiji od malinka a cítím všechny jeho nuance. Moc se mi líbí. Je to přirozenější. Já moc u českých kapel nechápu, proč zpívají anglicky. Nerozumím tomu.
Jan Fišer: Lidé to chápou
v češtině. Mnohem lépe fungují koncerty a interakce s publikem. Obecně si myslím, že se české kapely snaží přiblížit více zahraničním.
Jan Unger: Snaží se podobat něčemu, co je úspěšné na západě.
Jan Fišer: Všichni významní čeští muzikanti prorazili do světa s něčím českým. Ať to byl Smetana, Janáček, Martinů nebo Bittová. Nebo kapela Už jsme doma či Gipsy. cz.
Jan Unger: Nestydět se za české a umět se za to postavit. Lidé to zde nechápou, nejsme tak hrdý národ. Měli bychom si jako země více věřit, že máme svou kulturu.

Kapela Zrní

Kladenskou skupinu Zrní si můžete poslechnout na koncertech:
7. ledna v pražském Mánesu;
28. ledna v pražském Kaštanu;
11. února v Potrvá v Praze;
12. března na Bestiváleku 2011 v Lysé nad Labem. Křest nové desky bude 22. března v Palaci Akropolis v Praze, kde spolu s nimi zahraje Radůza s kapelou.