Po svém šestém triumfu v anketě o nejlepšího atleta poskytla Barbora Špotáková na lyském výstavišti při velké autogramiádě rozhovor pro své obdivovatele.

Jaké bylo vyhlášení?

Zažila jsem tam úsměvnou situaci, kdy za mnou přišla paní, která měla na starost zasedací pořádek před vyhlášením a ptala se mě, jestli vím, kde sedím. Odpověděla jsem jí, že vím, protože je to několik let na stejném místě.

Právě teď jste v období odpočinku. Jak vypadá takový odpočinek olympijské vítězky?

Odpočinek byl delší, než obvykle. Protože i když ta olympiáda vypadala, že jsem to zvládla lehce, tak ten rok byl neskutečně náročný. Před olympiádou je vždycky velký tlak. Byl náročný nejen pro mě. Celou dobu jsem byla taková nabuzená, ale najednou v září přišla velká únava, takže jsem opravdu potřebovala si odpočinout. Nejlepší odpočinek je pro mě, když vezmu svého pejska a jdeme spolu někam do lesa. Takže jsem opravdu hodně času trávila procházkami 
s fenkou. Neznamená to, že jsem úplně v klidu, protože s ní i běhám a neustále jsem nucená jí házet, protože je závislá na aportu.

Řekněte, kdy začne ta tvrdá zimní příprava, aby léto bylo tak úspěšné, jako to letošní?

Někteří už jsou ve Špindlerově Mlýně na soustředění, my tam odjíždíme ve středu. Potom vždycky před Vánoci jezdíme na Kanárské ostrovy, kdy je to sice hodně o fyzičce, ale zatím hodně i o zábavě. Nejšílenější období přichází vždycky tak v lednu v únoru.

Pojedete znovu do Jižní Afriky?

Já myslím, že Honza Železný ty plány nemění. Tam to máme takové zajeté, takže asi ano.

Před časem jste změnila trenéra, přešla jste do skupiny Jana Železného. Co se změnilo?

Je toho hodně jiného, hlavně způsoby tréninku jsou jiné. Ale já jsem věděla, že člověk nemůže změnit všechno úplně najednou, takže jsem se snažila si udržet také svoje zvyklosti. A to bylo dobře, protože jsem byla zvyklá běhat a Honza tomu běhání nepřikládal takový důraz. Pro něj je strašně důležité házet medicimbaly a technické házení. Do toho já jsem si běhala s tím pejskem navíc a to si myslím, že byl třeba základ mého úspěchu. Proti ostatním jsem naběhala stovky kilometrů navíc.

Dalo by se spočítat, kolikrát za rok hodíte oštěpem?

Jednu takovou otázku dali do časopisu Atletika a vyhrála to nějaká holčička, která se spletla snad o šedesát hodů. To bylo hodně tisíc hodů. Myslím, že to bylo kolem šesti tisíc hodů za rok.

Jak vzpomínáte na školu a svoje studium? Málokdo ví, že jste vystudovala inženýra na Vysoké zemědělské škole, obor ekologie.

Vzpomínám ráda, protože jsem si nakonec vybrala dobře. Trvalo mi dlouho, než jsem našla ten správný obor. Navíc zemědělka je asi tři kilometry od stadionu Dukla. Takže jsem vždycky z tréningu přejížděla do školy.

Na vyhlášení jste měla na sobě uniformu s hodností kapitána. Takže jste vlastně kapitánem naší armády a dá se říci, že jste kapitánem českého sportu. Je na vás vidět, že jste na tu uniformu hrdá.

Na jednu stranu je to praktické, že nemusíte pořád shánět šaty na každou novou akci. Armádní sport u nás dělá hodně olympijských medailí. Jarda Kulhavý i David Svoboda jsou v Dukle, takže podpora od armády sportu má tady význam. Proto to pak všichni nosí rádi, protože moderní pětiboj i atletika jsou menší sporty, které by bez podpory státu moc dobře nefungovaly. Stejně jako veslování. Ondra Synek je také v Dukle. Ta měla letos velké úspěchy a posbírala olympijských medailí hodně.

Máte kromě sportovních medailí také státní vyznamenání. Jaký je rozdíl dostat olympijskou medaili a přijímat od prezidenta republiky státní vyznamenání?

Obrovský rozdíl. To je úžasný zážitek na celý život. Nečekala jsem, že bych něco takového mohla dostat. Když je to ten státní svátek, teď se tam nesou ty státní zástavy, je vojenská přehlídka, je to ve Vladislavském sále, naproti vám sedí váleční veteráni, hrdinové 
z druhé světové války, tak opravdu to tam na člověka padne a cítí takovou tu národní hrdost. Ale jinou, než na stupních vítězů, když mu hrají státní hymnu. Tady je to opravdu intenzivní, byl to moc pěkný zážitek.