Petr Čech popsal: „Víte, nejprve to vypadalo, že už to ustává. Byl takový zvláštní poklid a najednou to skočilo o patnáct kubíků a voda byla přede dveřmi! To byl impuls, kdy jsme s velkým nasazením vše tahali pryč ze záplavové zóny. Každá pomocná ruka nám byla dobrá, protože voda se na nás hnala hodně rychle."

Všechno šlo nahoru do patra: lednice, mrazáky, drobnosti, listiny.
„Přišli nám pomoci Levovi, kterým patří hospůdka na ostrově, také chlapi od rybářské stráže, pan Beneš ze Šlovic a ženy, které pracují ve zdejší malé firmičce. Všem bych jim chtěl moc poděkovat," zdůraznil Petr Čech.

Na možnou evakuaci se ve mlýně připravovali už několik dnů dopředu. Ono totiž vyklidit a zabezpečit naráz obytné části mlýna, elektroskanzen, keramickou dílničku a malou vodní elektrárnu – to je pěkná fuška!
„Tak jsme třeba celou noc ze soboty na neděli zachraňovali elektrárnu. Dávali jsme vše do výšky: nejdražší generátory, elektroniku, prostě vše co dalo," konstatoval Petr Čech. U elektroskanzenu zabezpečili Petr s Kateřinou okna a dveře pytli s pískem.

V neděli zase nadzvedávala voda trámy na mostě, který vede na pevninu z ostrova. „Utrhaly se tam šrouby a některé trámy už začaly plavat pryč. Lidé by se nebyli dostali z ostrova. A ani jejich auta. Tak jsme všichni, kdo byl právě poblíž, začali most v dešti spravovat. Našel jsem doma nové hřeby a zatloukl do mostu. Podařilo se," vzpomínal Petr Čech. Auta dali mimo zátopovou zónu.

„No, ale pak tu máme také traktůrek se sekačkou, který nemá střechu. Nejprve jsem ho dal pod přístřešek. Pak ale hrozilo, že voda půjde i na dvůr, tak jsem se rozhodl, že ho odvezu nahoru do vsi k jednomu z dobrých přátel pod střechu. Chtěl jsem si zkrátit cestu, abych ušetřil čas, a tak jsem se s ním pustil prudkou, deštěm vymletou cestou do vrchu. Jel jsem šíleně opatrně. Byl jsem promočenej jak myš, protože neustále pršelo. Jedu, jedu schoulený za volantem a náhle, když jsem ujel tak polovinu cesty, jsem narazil na strom, který ležel spadlý uprostřed stezky. Musel jsem se tedy vrátit a jet tou delší cestou," popisoval Petr Čech.

Pomoci bylo také třeba majitelům rekreačních přívěsů, které jsou zaparkované na ostrově. Země byla napitá. Přívěsy i auta se do ní bořily. Šlo o vteřiny. Naštěstí přijel pan Beneš s velkým traktorem a pomohl je dostat do bezpečí mimo záplavovou zónu," popisovala další dramatické okamžiky Kateřina. Voda se rychle blížila. Naštěstí se přívěsy nemusely tahat až nahoru do Šlovic. „Než by se traktor vrátil zpět , tak už by určitě ostatní byly pod vodou," zdůraznila Kateřina.

Nastalo pondělí a Petr a Kateřina se dle svých slov už jen modlili a čekali. Doufali jsme, že nás nezaleje dvoumetrová vlna. Říkali jsme si, že když to bude metr, tak budeme rádi," shodli se.

V úterý ráno dvojice popsala: „Voda opadává a všude je šíleného, lepkavého bahna. To nesmíte nechat zaschnout, jinak jde špatně dolů. Začínáme počítat škody," uvedla statečná dvojice.

Kromě škod na budovách a předmětech, je tu třeba poničený skleník, vymleté pozemky. „Bojujeme o to, aby škody byly co nejmenší. Makáme a nemůžu se ohlížet na to, že mi za rok už bude sedmdesát let. Také musíme začít třídit věci, které jsme jen narychlo naházeli nahoru do poschodí. Tak, abychom se nemuseli ptát: Nevíš, kde jsou klíče? Kde mám brýle? A kde prášky? Jak se dneska oholím?"