Kliknutím zvětšíteV rámci prevence šíření koronavirové nákazy schválil Babišův kabinet návrh z dílny vicepremiéra a ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD). Při cestování mezi okresy je od 1. března nutné prokázat se při kontrole formulářem, který vás opravňuje – třeba kvůli práci či péči o blízké – překročit pomyslnou hranici. Pražané zprvu tápali, co tato vládní restrikce konkrétně znamená: „Můžu se pohybovat mezi městskými částmi? Lze jít na procházku do parku v jiné části metropole?“ Vždyť volný pohyb krizové nařízení dovoluje jen v katastru obce…
Hamáčkův úřad nakonec vydal stanovisko, že Praha se bere jako jeden celek. Magistrátní Institut plánování a rozvoje (IPR Praha) však na blogu Centra městského plánování a architektury (CAMP) přináší zajímavý pohled na speciální postavení hlavního města. Praha totiž na základě zákona z roku 2000 je městem, krajem i obcí zároveň. Pomineme-li, že současné omezení pohybu vychází z administrativních celků zaniklých v roce 2003, okresy česká metropole žádné nemá.
Dělí se na městské části. Celkem jich je 57 a dvaadvacet z nich má číslo a zajišťuje další státní správu pro území svého správního obvodu – někdy se jim říká „velké městské části“ a daly by se zaměnit za obce s rozšířenou působností. Na tamní úřady se občané obrací, když potřebují například stavební povolení či jiné doklady. Ještě složitější jsou pak jednotlivá katastrální území, která se používají hlavně pro evidenci domů a pozemků.
„Uspořádání katastru se vyvíjí od doby vlády Josefa II., kdy se ale ještě nevytvářely podrobné mapy. V Praze je katastrálních území 112, například Vinohrady jsou však dnes rozděleny mezi pět městských částí (1, 2, 3, 4 a 10),“ uvádí zmíněný článek. Naopak proti tomu existují místa, kde je součástí městské části jen malá část katastrálního území – například pod Prahu 1 patří kousek Holešovic i okolí hlavního nádraží směrem k Vinohradům. Za bývalým nákladovým nádražím zase Praha 3 zasahuje do Strašnic.
Kritika rozdrobení Prahy
„Složitost celého systému a rozdrobení Prahy na mnoho městských částí je pravidelně podrobováno kritice. Hlavní města okolních států mají při větší velikosti méně samospráv. Vídeň je rozdělena do dvaceti tří městských částí, Berlín má po sloučení těch, co byly roztrhnuty Berlínskou zdí, dokonce pouze dvanáct obvodů,“ upozorňuje IPR Praha s tím, že dodnes na některých uličních označnících přežívá historické dělení Kralovského hlavního města Prahy z roku 1784 a mnoho starších obyvatel metropole má zafixováno členění na deset obvodů zavedené komunistickým režimem v roce 1960.
Samostatnou kapitolou, která dokládá absurditu policejních kontrol při cestách mimo Prahu, jsou okresy Praha-západ a Praha-východ patřící do Středočeského kraje. Městský úřad v Černošicích se třeba stará o 79 obcí v okolí hlavního města, ale pobočku má i v pražském Podskalí. Krajský úřad zase sídlí ve Zborovské ulici na Smíchově. Středočeši přitom musí kvůli vládním restrikcím proti covidu nakupovat jen ve svém okrese a třeba při sportu a jiných volnočasových aktivitách nesmí opustit katastr obce.
Počet obyvatel
Text na campuj.online s odkazem na měření Českého statistického úřadu z roku 2014 uvádí, že nejlidnatějším katastrálním územím jsou Stodůlky s 61 tisíci obyvateli, v těsném závěsu je Žižkov a Chodov. Nejméně obydlená je Zadní Kopanina, kde bydlelo jen 75 lidí.
Magistrátní organizace kromě zajímavého legislativního exkurzu nabízí ovšem také vzpomínky na časy, kdy se covid-19 nešířil a lidstvo sužovaly mnohem těžší choroby či jiné problémy. Ale vězte, že při současném „lockdownu“ si Pražané v historickém srovnání mohou přidat docela svobodně.
„Projít v polovině 19. století z ještě samostatných a rozvíjejících se Vinohrad či Karlína do centra města nebylo jen tak. Praha ztratila svou pevnostní funkci, ale brány se stále používaly pro kontrolu pohybu osob a dováženého zboží. V roce 1844 se do hradeb prolomily velké otvory pro železnici na dnešní Masarykovo nádraží. I tato vrata se v noci uzavřela mříží. Likvidace hradeb mohla začít v roce 1868, vojsko se rozsáhlých pozemků nechtělo příliš vzdát a Praha je musela postupně vykupovat. Demolice začala až v roce 1874,“ uvedl Pavel Fuchs.
Trapnost vybírání „mostného“
Autor také připomíná fakt, že využití pražských mostů bylo zpoplatněno mýtem. V listopadu 1815 bylo „mostné“ zrušeno nejprve na Karlově mostě. Spisovatel a „zuřivý reportér“ Egon Erwín Kisch v této souvislosti psal o pražských snobech a „vybíraní mostného o jednom krejcaru na všech pražských mostech (s výjimkou Karlova, který byl zdarma, pročež jej ti majetnější ze zásady pěšmo nikdy nevyužívali)“. Také spisovatel Karel Čapek popisuje „trapnost vybírání a těžkosti výběrčích s přecházejícími bez drobných halířů v kapse“.
V roce 1920 byl poplatek ještě dokonce zvýšen, ačkoliv bylo vybírání mýtného na mostech definitivně zrušeno už o pět let později. Památky na „mostné“ byste našli na mostě Legií, kde byly zachovány budky pro výběrčí daní. Hrázděný mýtní domek č. p. 554 na malostranské straně Mánesova mostu je pak vzpomínkou na Rudolfovu lávku, která v těchto místech sloužila do roku 1914.
Historické prameny se zmiňují rovněž o další paralele s dnešní koronavirovou uzávěrou a dalšími předpisy proti šíření covidu. Úředníci, kterým se platily daně za přechod i převážené potraviny nebo třeba uhlí a dřevo, byli terčem různých provokací a žertů – podobně jako nyní střážnici městské policie čelí odporu části veřejnosti k nošení respirátorů na veřejném prostranství, kde nejsou další lidé.
Výběrčím se tehdy říkalo „lumíři“ či „datlové“. První pojmenování vzniklo proto, že na Palackého mostě byla jejich budka umístěna u sousoší Lumír a Píseň od Josefa Václava Myslbeka. Druhý název byl odvozen z toho, že „klofali“ z misky drobné mince.
Uniformy bez poplatků
Na webu Prahy píše Linda Nová v článku o tom, jak drsně žertovali s výběrčími dělníci: „Minci nejprve nahřáli ve své fajfce a rukou v rukavici položili na misku. Jejich výbuch veselí doprovázelo úpění výběrčího, který si o horkou minci popálil prsty. Když se následně rozčiloval, dostalo se mu navíc ponaučení, že žádný předpis nenařizuje, zda se má platit krejcarem teplým, či studeným.“
Navíc stejně jako teď platily i tehdy výjimky. Přechod všech pražských mostů měli zdarma vojáci a členové pražského policejního sboru, pokud měli na sobě uniformu. Zajímavé je, že potravní daň na „čáře“ velkých měst Rakouska-Uherska (neboli „akcíz“) zrušilo Československo po opětovném zavedení až v roce 1942.
Před Velikonocemi 2021 zase vládní představitelé mluví o nutnosti prodloužení nouzového stavu a nechtějí „rozvolňovat“ opatření, aby nedošlo ke kolapsu přetíženého zdravotnictví. Pro Pražany se tak v omezení pohybu ještě několik týdnů zřejmě nic nezmění. Každá doba tedy má svá úskalí…
5
1
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
