Autobusy objednané krajem vyzvedávaly a přivážely do České republiky válečné uprchlíky z krajanské komunity volyňských Čechů žijící v oblasti Žytomyru. Ženy a děti z první výpravy, které u nás neměly kontakty, jež by jim nabídly ubytování – a takových byla většina – nalezly dočasné útočiště v hotelu v Praze; druhá skupina, do jejíhož příjezdu se kraj zapojil, zamířila do Ústí nad Labem.

Právě s ní dorazila do České republiky i paní Olha, jíž se nedlouho poté narodilo miminko. Holčička dostala jméno Viktorija, což znamená Vítězství. S péčí novopečené mamince pomáhá i její matka, která taktéž přijela s evakuovanou skupinou – a v České republice se dočkala svého prvního vnoučete.

Až od středočeské hejtmanky, která ji o víkendu zajela do Ústí navštívit (a také přivezla věci potřebné pro dítě, sehnané i s přispěním týmu Potravinové banky pro Prahu a Středočeský kraj, se maminka Olha dozvěděla, že 10. března, v den, kdy dcera přišla na svět, má Viktorka podle českého kalendáře i svátek.

Tatínek to možná neví dosud: o něm Pecková uvedla, že je chirurgem, který zůstal doma, aby dál pracovat v žytomyrské nemocnici. „Jedna ze dvou nemocnic je poničena jen zčásti. Druhá hodně. Ze základní školy zbyly jen obvodové zdi,“ připomněla hejtmanka válečné zprávy z Žytomyru.

Do Ústí Pecková děkuje porodnici tamní nemocnice i pediatričce Pavle Drnkové, která se Viktorky ujala po propuštění – přičemž ocenila, že následnou péči tam zorganizoval ředitel Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje Pavel Rusý. Obzvlášť však zdůrazňuje roli profesorky Žytomyrské státní technologické univerzity Ludmily Čižovské, která v rámci krajanské komunity volyňských Čechů odvedla stěžejní díl práce na organizování ukrajinské části evakuačních cest.

„Maminka měla v Žytomyru připraven celý pokojíček, výbavičku, vše. Teď má výbavičku, kterou dostala od úžasných dárců z Ústí, má i vybavení od Věry Doušové z Potravinové banky Praha – a prozatímní hotelový pokoj,“ uvedla hejtmanka na facebooku. Připomněla, že Olha i její matka „jsou českému národu neskonale vděčny“. „Děkují neustále za vše. A zvou všechny k sobě, až skončí válka,“ konstatovala Pecková.