Jeho hlas je nepřehlédnutelný, hluboký a každého napadne: Ten hlas jsem někde už slyšel. A všichni poslouchají jeho myšlenky. Čtyřikrát týdně chodí do posilovny, má sil na rozdávání, proto mne právě napadlo, že má sílu jako hrom. A to mu je pětasedmdesát. Proti mně sedí herec a bavič Jiří Krampol. A vedle něho skladatel, textař a zpěvák Marcel Zmožek. Tihle dva se znají spoustu let.

Zmožkův otec Jiří a Krampol se potkali už hodně dávno. Kamarádi. A Marcel bere i Jiřího jako kamaráda. I když je dělí více než čtvrt století. Jak tak sedí a vyprávějí, je mi jasné, že historek by měli mraky. Jiří Krampol v televizním pořadu Nikdo není dokonalý s nimi pluje spousty let.

Oba pánové připravují nový program, se kterým brzy vyrazí po celé republice. Jejich domovskou štací bude pražská restaurace Na Vlachovce. Ten pořad se jmenuje Lásko, už mi není dvacet let. Ano, to je možná největší Zmožkův hit, který zná téměř každý.

Pane Krampole, jak se máte?

Nesmím se rouhat, zatím to jde.

A kdybyste se rouhal?

Mně vadí asi to, že v dnešní době je práce nejistá. Pořád se mění vedení televizí, úspěšné pořady v televizi pro mne z nepochopitelných důvodů mizí. Pak se dozvíte, že někde v cizině sedí nějaký Švéd, Litevec, Rumun nebo kdo ví kdo a ten rozhoduje, čemu se bude smát český divák. Tuhle chtěl dosáhnout někdo, aby se diváci v Česku dívali na vodní pólo, baseball a americké sitcomy. Marně mu vysvětlovali, že tady lidé chtějí Slunce, seno, jahody, Švejka a fotbal. Nebo jak přibývá po celém světě reality show. Co to je za zábavu? Je pro to speciální americký výraz, je trochu vulgární, ale ono to jinak nelze přeložit, než že je to glorifikace hoven. Prostě je to o tom vzít někoho, kdo nic neumí a udělat z něho strašně populárního člověka. Tomu člověku hrozně ublíží, protože si myslí, že je Elvis Presley, za dva měsíce po soutěži už ale není nic a on je zdrcený, protože na nic nedosáhl, přestože se mu všichni klaněli. Nebo celebrity. Kdo je celebrita? Režisér Jirka Menzel krásně řekl, že celebrita je člověk, kterého zná celá republika, akorát nikdo neví, co umí.

Dobře, tak jste poměrně vyčerpávajícím způsobem popsal stav českých televizí, ze kterého nejste příliš nadšen. A je něco, z čeho máte radost?

Sem tam se něco podaří. Třeba se mi líbil seriál Případy prvního oddělení. Vynikající byl pořad s Petrem Vondráčkem Hádej, kdo jsem. Ale nepochopil jsem, proč to zrušili. Seriály nemohu hodnotit, protože se na ně nedívám. Ve Francii vznikl Klub nepřátel televize, zase se tam vrací do minulosti, lidé sedí pod kaštany, hrají na harmoniku, hrají pétanque a zase se normálně baví. Televize je fenomén, ale všeho s mírou. Nastupující generace propadá virtuálním mašinkám, neumějí si říct normální větu, esemeskují si. To je hrozný.

Vy nejste na facebooku?

Nemám ho a v životě ho mít nebudu. Nechci s tím mít nic společného, nenávidím to. Chápu ale, že pro podnikatele jsou tyhle novoty nezbytné.

Pojďme k vaší spolupráci s Marcelem Zmožkem a novému pořadu, který chystáte.

Ožívá tady pořad, který jsme nazvali Lásko, už mi není dvacet let.

Jakou generaci budete oslovovat?

Je učen pro střední, starší i starou generaci. Objeví se písničky jak Jiřího, tak Marcela Zmožka, které oslovují ale dokonce i mladé lidi. Jsou to krásné dojemné písničky. Já nevím, proč všichni zpívají anglicky? Čeština je tak krásný jazyk, nemám rád ty anglické vyřvávačky, kdy jim nerozumíte. Čeština je krásný jazyk.

Nový pořad ale nebudete představovat pouze v Praze, že?

Je to zájezdový pořad. Těším se, že se podíváme do všech možných koutů naší republiky. Vlachovka ale bude naší domácí scénou. Startujeme tam 22. května a jednou měsíčně tam zakotvíme.

Předpokládám, že to bude pořad s písničkami a vaším vyprávěním.

Přesně tak. Je to pořad písniček a humoru obyčejné lidové zábavy. Cílem je, aby se lidé přišli pobavit a až půjdou domů, aby neodcházeli zklamaní.

Do rozhovoru vstupuje Marcel Zmožek…

MZ: Mnohdy se za žánr lidové zábavy umělci stydí. Jenže dělat zábavu je hodně těžká věc. A nejkrásnější okamžiky jsou, když vám posluchači na vaši tvorbu, ať písničkovou nebo mluveno, reagují. Na písničky, které skládám a zpívám, mám spoustu dopisů, mejlů, moje písničky hrají často regionální rádia, třeba ČRo-Region. Jsem zastáncem, že česká písnička byla vždy takovým až paralelním světem, který měl a má každý v sobě. Českou písničku si každý z nás v sobě nese, každý si pamatujeme, jakou měl rád tatínek, kterou maminka. Vždyť na svatbách i na pohřbech si nechávají lidé hrát písničku, kterou měli a mají rádi. Všude kolem visí ono „Zahrajte mi tu moji“. Mám rád všechny žánry muziky, kterým lze rozumět. To měli a mají vrcholní textaři Vrba, Rytíř, Pergner, Poštulka. Tím chceme lidi bavit. Písničky nemají léčivou moc, ale lidem je u nich dobře. Písnička má v historii českého národa velký význam. Náš pořad je vlastně návratem k české písničce, která tu chybí. Cítíme tady určitou díru. To víte Lady Gaga si nikdo zpívat nebude. Ale když celý sál zpívá Už mi lásko není dvacet let, to mi je tak neskutečně dobře u srdce, po celém těle. Ani nevíte, jak.

Budete mít v pořadu hosty?

MZ: Myslíme na ně, ale zatím si vystačíme s Jirkou sami.

Jak je to s rezervací vstupenek na premiérové představení Na Vlachovce?

MZ: Je to jednoduché, zájemci si mohou vstupenky rezervovat na telefonním čísle 605 727 909.

Pane Zmožku, co vy si vlastně myslíte o Jiřím Krampolovi?

MZ: Znám ho od raného mládí, intenzivnější vztah trvá tak dvacet let. Je to kamarád, je pořád klukem, nezměnil se. Mne připadá, že je stejně starý - mladý jako já. On je taková Věc Makropulos.

Co vy na to, pane Krampole?

JK: Snažím se chodit cvičit do posilovny tak čtyřikrát pětkrát týdně. Podívejte se, asi takhle: Když máte staré auto a olejujete ho, leštíte, patrně vydrží déle než zaprášené auto v garáži. Ovšem vyvracím představu, že kdo chodí do posilovny, že z něho musí být nějaký idiot kulturista. Když si zacvičím, vyplaví se endorfiny, to je hormon štěstí a dobré nálady, a já pak několik hodin nejsem naštvaný. Chodím cvičit ráno, večer mne to nebaví. Když jsme točili nějaký seriál, vymínil jsem si, že než pojedu na natáčení, musím si zacvičit. Vyhověli mi a začátek posunuli o hodinu. Jo a taky hraju takový sranda tenis. Dokonce jsme ve dvojici vyhráli turnaj v Turecku.

Pane Zmožku, chystáte se složit zase nějaký hit?

MZ: Když píšu písničku, tak vždycky chci, aby to byl hit, jinak neuvažuju. Napsal jsem text písně Říkej mi táto, kterou zpívají Jakub Smolík a Viktorka Genzerová, a na youtubu (internetový archiv, kde si lze poslechnout také písničky - pozn. red.) to má pět milionů zhlédnutí, u toho brečí i vrazi, spousta chlapů tvrďáků mi psala, že je dostává. Teď píšu pro Kateřinu Brožovou a chci taky, aby to byl hit. Mám ambici, aby se každá písnička líbila, aby z ní byl hit.

„Kde to bylo?“ skočí do řeči Jiří Krampol. „Na youtubu, na internetu,“ vysvětluje Marcel Zmožek. Jiří Krampol přikyvuje.

Dá se to dopředu nějak odhadnout?

MZ: Asi ne, každý skladatel a textař chce, aby právě tohle byl hit. Neskládáme něco jen jako „řadovou“ písničku. V tom je naše řemeslo krásné. Pokud mám ale mírné bolení v žaludku a mrazení v zádech, tak vím, že to je v pořádku. Toužím po tom, aby na našich koncertech byly slzy dojetí, ale i slzy radosti a dobré nálady. Ty slzy nám pomáhají, každá slza má své jméno. (Jiří Krampol přikyvuje) Jirka je nejskromnější génius zábavy, kterého znám. Lidé u jeho historek řvou smíchy, ne každému baviči se tohle daří. A to Jirka nesklouzává do laciných a sprostých výrazů. Oni si svoji lajnu drží pořád stejnou fazónu. Za to ho obdivuju.

Jiří Krampol jakoby ožil…

JK: Věřím, že na ten pořad lidi přijdou. Bez lidí to nejde. Ty nápady, že se povídají vtipy, publikum není a pouští se do toho falešný smích, to je na zabití. Tuhle jsem něco takového slyšel a musím říci, že kdo ten smích pouštěl, tak to byl idiot bez smyslu pro humor, to bylo úplně mimo. Nic strašnějšího snad není.

MZ: Pokud to není mistr Bean.

JK: Jenže on to měl všechno vyšperkovaný, tisíckrát nazkoušený.

V tuhle chvíli se Jiří Krampol a Marcel Zmožek dostali do debaty o mistru Beanovi. Také se dostalo na pořad, v němž hráli nejlepší čeští herci a který Jiřímu Krampolovi utkvěl v paměti. V tuhle chvíli jsem pochopil, že nemá smysl se jim do jejich debaty míchat. Vstal jsem, poděkoval za milé setkání a popřál úspěchy jejich společnému pořadu…

Půlhodinka s……aneb mé pocity…
Povídání s dvojicí Jiří Krampol a Marcel Zmožek bylo krátké, milé, ale nebylo jednoduché. Jiří Krampol jakoby myslel na tisíc a jednu věc. Často jeho pohled směřuje do neznáma. Jakmile mu položím otázku, na okamžik se zamyslí a začne odpovídat. Mluví, mluví a mluví. Mnohdy najede na výhybku a povídá úplně o něčem jiném, než byla původní otázka. Pokusit se mu vstoupit do řeči a vsunout meziotázku bylo takřka nad mé novinářské síly. Jeho nadechnutí před dalšími slovy bylo tak miniaturní, že se mi to nepodařilo ani jednou.

Ostatně, myslím, si, že by mi Jiří Krampol nenechal tu meziotázku ani vyslovit. Prostě chtěl něco říkat, a tak to říkal. Ta půlhodinka při kávě byla ale kouzelná. Většinu času Jiří Krampol nadával. Pravda, chvílemi svět kolem i pochválil. Nakolik to hrál, a na kolik to myslel vážně, nevím. Ale tuším, že ve svých letech si v názorech na život nemá zapotřebí vymýšlet.

Soutěž o vstupenky Na Vlachovku a CD

Odpovězte na soutěžní otázku a vyhrajte 11 x 2 volné vstupenky na pražský pořad Lásko, už mi není dvacet let Jiřího Krampola a Marcela Zmožka. Pořad se uskuteční v pražské restauraci Na Vlachovce 22. května. K tomu každý výherce získá i dvě cédéčka - jedno Jiřího Krampola a jedno Marcela Zmožka, obě s vlastnoručním věnováním. A jak vyhrát?

Stačí, když správně odpovíte na níže uvedenou soutěžní otázku, správnou odpověď i se jménem, příjmením a místem (okresem), kde bydlíte a to vše odešlete prostřednictvím SMS na telefonní číslo 724 695 669.

Vyhrává 1., 3., 5., 7., 10., 13. 15., 17. 20., 25. a 30. správná odpověď.

Soutěžní otázka

Jiří Krampol se vyučil:

a/ elektrikářem
b/ soustružníkem kovů
c/ řidičem vysokozdvižného vozíku
d/ zedníkem
e/ sklenářem
f/ kameníkem