Když jste viděl hotový film poprvé, která scéna vás nejvíce zaujala? Například když porovnáte její natáčení a výsledek na plátně?

Bavilo mě, že třeba do výtahu jsem nastoupil v Praze, jel jsem v něm v Polsku a vystoupil jsem v Bratislavě. Vzpomínám si taky na scénu v chatě s Oldřichem Kaiserem, kterou jsme točili skoro dvanáct hodin. Všude bylo zatemněno, byli jsme unavení a já jsem si potřeboval odskočit. Když jsem se vracel na plac, tak všichni balili, že se pro dnešek končí. My jsme tu scénu ale ještě nedokončili. Tak jsem se ptal, co se stalo, a zjistil jsem, že se natáčení stoplo, protože pes, který byl v záběru taky, je už unavený.

Snímek se odehrává v parném létě, odrazilo se to nějak na samotném natáčení?

Celé dva roky, kdy jsme natáčeli Rudého kapitána, jsem na sobě měl umělý pot. Maskérky nás pomocí rozprašovačů neustále kropily vodou. Obličej, čelo, záda, podpaží… Režisér vyžadoval, abychom byli pořád zpocení. Když bylo horko, bylo to fajn, ale když se ochladilo, tak ta voda na kůži byla pěkně studená.

Rudý kapitán se natáčel v česko-slovensko-polské koprodukci. Jak jste se vlastně dorozumívali na place?

Ze začátku to pro mě bylo těžké, ale postupem času se to zlepšovalo. Čechům jsem rozuměl asi ze šedesáti procent a Slovákům z devadesáti procent. Pocházím z Krakova, což je na jihu Polska, kde je slyšet přízvuk trochu podobný slovenštině.

Ve filmu mluvíte slovensky, bylo pro vás náročné naučit se text?

Musel jsem se naučit nejen text ve slovenštině, ale dokonce i s bratislavským přízvukem. Snažil jsem se, abych byl co nejvíce uvěřitelný, protože bez svého rodného jazyka jsem nemohl plně využít všechny svoje schopnosti na maximum. Doufám ale, že se mi to povedlo a diváci mojí postavě uvěří. Pro mě je nejdůležitější, jak výsledek působí na diváky, jaký zážitek si z kina odnesou.

Natáčení Rudého kapitána bylo bezesporu náročné nejen z důvodu jazykové bariéry, ale i díky mnoha fyzicky náročným scénám. Vzpomenete si na scénu, kdy absolvujete dlouhý běh na vlakové nádraží?

Samozřejmě. I když je běh ve filmu dlouhý několik minut, natáčeli jsme ho několik hodin. V té době jsem zrovna trénoval na triatlon, takže jsem nějakou přípravu měl. Detektiv Krauz se bohužel, shodou okolností, před touto scénou přezouvá do takových „sandálů", ve kterých se nedalo vůbec běhat. Takže když mi nebyly vidět nohy, přezouval jsem se do pohodlnějších bot. Vtipné ale bylo, že mi kameraman po jednom záběru řekl, ať neběhám tak rychle, že mě nestíhá zabírat. (smích)

Richard Krauz je prý něco jako slovenský James Bond. Čerpal jste u této legendární postavy inspiraci, když jste tvořil detektiva Krauze?

Tohle přirovnání myslím uvedl režisér filmu, Michal Kollár. Já jsem se spíše inspiroval u postavy Jacka Bauera ze seriálu 24 hodin. Jack Bauer je oddaný své práci, je akční a okamžitě jedná.

Co vás na postavě Richarda Krauze zaujalo?

Jeho mravní zásady, zapálenost a touha po spravedlnosti. Richard Krauz vždycky ví, co je správné a podle toho se zachová.

Dalo by se říci, že se s ním v tomto ztotožňujete?

Určitě ano.

Krauz je zároveň ale i milující otec. Když jste byl na place s vaší filmovou dcerou, působil jste velmi přirozeně. Tam jste také čerpal inspiraci z reálného života?

Ano, sám mám dceru a s holčičkou, která hrála moji dceru v Rudém kapitánovi, jsme se skamarádili už na castingu. I když mi vůbec nerozuměla, mluvil jsem na ni polsky, fungovalo to a užili jsme si při natáčení spoustu legrace.

Premiéra v Polsku vás teprve čeká. Máte obavy z toho, jak u vás doma Rudého kapitána přijmou?

Samozřejmě mám obavy, jak diváci v Polsku film přijmou. Mám za sebou už na padesát filmů, takže už můj styl znají, ale tohle je naprosto odlišná role.

Režisér Michall Kolár uvedl, že jakmile si lístek koupí miliontý první divák, tak zahájí práci na zfilmování další z knih Dominika Dána. Zopakoval byste si rád roli Richarda Krauze?

Určitě bych si ji rád zopakoval. Dominik Dán navíc napsal asi dvacet knih, takže bych měl o práci postaráno až do důchodu. (smích)

Čtěte také: Do kin dorazila detektivka Rudý kapitán podle knihy Dominika Dána