Úspěšný výsledek vzájemné spolupráce mezinárodních týmů ohlásili v úterý 6. února čeští a němečtí astronomové společně i s Američany. Západně od Berlína se podařilo najít pozůstatky planetky s označením 2024 BX1.
Vesmírné těleso, laicky zpravidla označované jako „asteroid“, zazářilo coby velmi jasný meteor neboli bolid v neděli 21. ledna, kdy půl hodiny po půlnoci našeho času vstoupilo do atmosféry Země. Částečně v ní shořelo, avšak pozůstatky dopadly na povrch naší planety. Meteority se podařilo najít, přičemž k jejich objevení přispěly výpočty astronomů působících na hvězdárně v Ondřejově na Praze-východ.
„Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu Akademie věd ČR hrálo zásadní roli,“ upozorňuje člen týmu ústavu a popularizátor astronomie Pavel Suchan. S upřesněním, že to platí jak pro samotné objevení pozůstatků „padající hvězdy“, tak vlastně i pro následnou analýzu těchto meteoritů.
close
info
Zdroj: Astronomický ústav AV ČR
zoom_in
Složený snímek bolidu sledovaného 21. ledna z videozáznamu pořízeného videokamerou na stanici Frýdlant v Čechách.
„Nalezeny byly na základě našich výpočtů v oblasti, kterou jsme přesně určili – a zároveň byl nalezen přesně ten typ vzácných meteoritů, který jsme z našich dat předpověděli,“ zdůraznil Suchan. Poznamenal, že toto těleso velmi výjimečného typu pozorovali astronomové už před jeho srážkou se Zemí – aniž by ovšem přesně věděli, co je zač.
„Jeho podstata se ukázala až po vlétnutí do naší atmosféry ze světla, které jsme zachytili našimi přístroji – a byla poté potvrzena nalezením meteoritů,“ vysvětluje.
Srážka se Zemí jen krátce po objevu
V době, kdy se planetka s původně předpokládanou velikostí zhruba jednoho metru stala jasně zářící ohnivou čárou na noční obloze, bylo těleso 2024 BX1 lidstvu známo zhruba tři hodiny. V sobotu 20. ledna večer je na observatoři Piszkéstető objevil maďarský astronom Krisztián Sárneczky.
Když se k jeho pozorování připojily hvězdárny v různých částech Evropy, záhy bylo jasno: chystá se velké nebeské divadlo, na které není třeba dlouho čekat. Výpočty byly jednoznačné: ještě během této noci se planetka srazí se Zemí – a dopadne 50 kilometrů západně od Berlína.
Co prozradí záblesk na nebi
„Takto malé planetky nezpůsobí žádnou škodu, ale při průletu atmosférou zazáří jako jasný bolid – a jejich zbytky, meteority, mohou dopadnout na zem. Jedná se o vzácnou vědeckou příležitost zkombinovat data o planetce, když se ještě pohybovala v kosmickém prostoru, s jejím chováním při průletu atmosférou a se složením meteoritů z ní pocházejících,“ připomněl Suchan, čím je objev cenný.
„Dosud se něco takového podařilo jen třikrát – z toho dvakrát byla data o bolidu velmi omezená, neboť k průletu atmosférou došlo nad neobydlenými oblastmi,“ doplnil.
Tentokrát byla situace jiná. Jednak bylo jasno, takže pozorování nebránily mraky, jednak těleso zamířilo do oblasti pokryté monitorovacími stanicemi EN neboli Evropské bolidové sítě, která má své centrum právě na ondřejovské observatoři.
Zde se také postarali o potřebné výpočty – přičemž Suchan připomíná, že v tomto případě šlo vlastně jen o potvrzení již známé dráhy z předsrážkových pozorování.
K dispozici měli zdejší astronomové deset fotografií a šest videonahrávek, přičemž 14 z těchto optických záznamů pocházelo z vlastní bolidové sítě EN. Doplnily je ještě dva videozáznamy z německé části sítě AllSky7. Ze stanic sítě EN ondřejovský tým navíc využil tři spektrální a tři radiometrické záznamy, jež posloužily k určení vlastností planetky.
Podařilo se zjistit, že vážila málo přes sto kilogramů, což znamenalo korekci původních představ o velikosti. Těleso nemohlo být metrové; bylo podstatně menší.
To vlastně představovalo vzrušující zjištění, planetka zprvu vědce klamala díky neobvyklému složení: materiálem vysoce odrážejícím světlo. Vyhodnocení spektrálních záznamů napovědělo, že by mohl být mimořádně bohatý na minerál enstatit. „Tuto informaci jsme doplnili na internet ve středu 24. ledna a sdělili jsme to i hledacímu týmu,“ uvedl Suchan.
Pátrači, organizovaní Přírodovědeckým muzeem v Berlíně, tamní technickou univerzitou i Německým centrem pro letectví a kosmonautiku, však už od předcházejícího pondělka měli z Ondřejova informace, kde hledat: na území zemského okresu Havelland, především v oblasti poblíž vesnice Ribbeck.
Díky modelu výškového větru získanému z Českého hydrometeorologického ústavu se podařilo i zpřesnit předpokládané rozložení meteoritů podle hmotnosti. Z Německa pak přišly zprávy, že tyhle informace odpovídaly skutečnosti.
Exkurze na hvězdárně v Ondřejově aneb jak funguje dalekohled:
„Nález prvního a na pohled značně neobvyklého meteoritu byl ohlášen ve čtvrtek 25. ledna polským komerčním hledacím týmem z Poznaně. V následujících dnech berlínský vědecký tým nasbíral více než 20 malých meteoritů.
Další nálezy byly hlášeny týmy a jednotlivci, kteří se do oblasti sjeli z různých zemí,“ konstatoval Suchan. Německé týmy přizpůsobily své snažení podle prvotního objevu Poláků. Ukázalo se totiž, že tentokrát nejde o klasické, zpravidla černé meteority.
Pochvala ze zahraničí
První zkoumání meteoritů, na pohled alespoň z většího odstupu vcelku podobných pozemské žule, ukázala, že patří k vzácnému typu achondritů, takzvaným aubritům, jejichž podstatnou složku skutečně představuje enstatit. Potvrdily se tak předpoklady vycházející z vyhodnocení světla bolidu. Informují o tom německé i americké odborné zdroje, a to s různým důrazem na podíl českých vědců.
Třeba zpráva Přírodovědeckého muzea v Berlíně netají obdivná slova. Hovoří o „skvělé nápovědě vědců z Astronomického ústavu Akademie věd ČR, kteří vypočítali, jak byly meteority odváty silným větrem“. Slovy chvály nešetří ani Peter Jenniskens z kalifornského SETI Institute, který se právě na základě poznatků z Ondřejova vypravil ze San Francisca přes oceán hledat do Německa.
„Pavel Spurný, Jiří Borovička a Lukáš Shrbený vypočítali, jak silný vítr meteority rozfoukal, a na základě záře předpověděli, že by se mohlo jednat o vzácné meteority bohaté na enstatity,“ oceňuje práci ondřejovského týmu.
