Restaurátor: I kamna stojí za záchranu. Jsou technickou památkou

Restaurátoři se věnují záchraně památek. Textilu, skla, nábytku, obrazů, dokonce i papíru. Obyčejně jsou to lidé, kteří tuto profesi vystudovali a musí dbát na to, aby svojí činností nezpůsobili víc škod než užitku.

Zásadou moderního pojetí restaurování není snaha uvést třeba gobelín do jaké si původní podoby, nýbrž zakonzervovat ho a zabezpečit ve stavu, v jakém se zachoval dodnes.

Restaurátor nesmí provádět nezvratné změny ve snaze památku oživit, protože technologie příštích pokolení možná dovolí dokonalejší zásah.

Jak bychom asi dnes hleděli na slavné řecké sochy, kdyby se uvedly do původního stavu, kdy zářily barvami? Mnozí obdivují tlumené a decentní tóny gobelínů, aniž by si uvědomili, že i ony původně hrály všemi barvami. Při restaurování technických památek je situace trochu jiná. Zrestaurované lokomotivy jezdí jako zamlada, automobiloví veteráni se řítí po silnicích, letadla pradědečků opět brázdí oblohu. Není však třeba uvádět jen tyto velké restaurátorské projekty, existují mnohem drobnější, nenápadnější. Třeba historická kamna, jejichž restaurování se věnuje Josef Zahrádka.

Jaká různá kamna prošla vaší dílnou?

Kamna odrážejí dobu svého vzniku, a tak máme kamna barokní, secesní i americká kamna se slídovými okénky a další. Mými nejoblíbenějšími kamny jsou ale tak zvané bubínky, říkalo se jim i vincek nebo kanónek. Název, bubínky, jim dal jejich tvar. Připomínají totiž skutečně svým válcovitým tělem bubínek stojící na třech nožkách. Bubínky se vyráběly na mnoha místech, třeba i v Blanenských slévárnách.

Kde se tato kamna nejvíce používala?

Používala se k vytápění dočasných vojenských objektů a vlaků, zákopů, krytů i maringotek pracovníků v terénu. Dokonce si je nosili trampové v batohu s sebou na vandr. Dodnes se jimi topí na hausbótech. Dnes ale většinou slouží sběratelům jako ozdoba interiérů.

Kde bubínky sháníte?

Bubínky nakupuji na různých aukcích a na bleších trzích. Mnohdy jsou ve stavu, že by je snad nevykoupili ani ve sběrně. Jsou rezavé, mnoho dílů schází. Mnohdy koupím jen kus kulatého rezavého plechu. Náhradní díly na bubínky nakupuji průběžně, jak se mi namanou dvířka, litinové kroužky, nožky. Práci mi komplikuje skutečnost, že se bubínky vyráběly ve 12 různých velikostech, takže musím mít v zásobě mnoho náhradních dílů. Někdy je koupím a teprve poté se začnu shánět po příslušných dílech, nebo sáhnu do svých zásob. Připravenému štěstí přeje. Nejobtížnější částí bubínků jsou horní litinové kroužky. Ty se mohou odebírat podle toho, jak velký hrnec na ně chceme postavit. Tyto kroužky se moc nezachovaly, shánějí se jen těžko. Přinejhorším si je dám odlít, což ovšem opravu kamen dost prodraží. Je mi líto, když pomyslím na to, kolik bubínků asi skončilo ve sběru.

S kolika profesemi spolupracujete?

Spolupracuji se slévači, když je třeba některou část kamen odlít, třeba nožku, nechávám si odlévat i litinové kroužky. Součástí kamen jsou i úchytky dvířek, které jsou z porcelánu nebo z mosazi, ty si musím nechat vysoustružit. Porcelánové jsou taky dělané na zakázku. Na rozdíl od ostatních kamen nemají bubínky šamotovou vyzdívku, takže tahle práce mi odpadá. Když jsou kamna zbavená rzi a kompletní, natřu je speciální černou barvou, kterou kupuji v Německu. To jim definitivně dodá na eleganci.

Jak dlouho oprava bubínku trvá?

Celkem asi 14 dní. To ovšem neznamená, že na nich pracuji každý den, tento čas zahrnuje i různé technologické přestávky a čekání na vyhotovení různých dílů. Mezitím pracuji na jiných.

Ve sklepní dílně stojí tito krasavci vyrovnaní do řady a čekají na své nové majitele. Nejčastěji jsou to kamarádi, ale slouží i jako exponáty malého soukromého muzea Josefa Zahrádky.

Při pohledu na fotografie ilustrující jejich původní stav, ve kterém do dílny přišly, vynikne úsilí, které jim kamnář věnoval. S velkou pravděpodobností před sebou teď mají dlouhý druhý život. Nepotká je drsný osud vojenských kamen, vláčených sem a tam po polích válečných, dostane se jim dobrého zacházení.

Zde si uvědomíme, že i kamna se vyplatí zachraňovat pro další generace. Nepsala sice velké dějiny, ale byla u všech podstatných událostí. Nelétala, nejezdila, nestřílela, jen hřála promrzlé pěšáky oněch velkých dějin.