Jaroslava Štětinová: Rodiče by měli děti povzbuzovat

Blíží se začátek nového školního roku. Jací jsou z Vašeho pohledu dnešní prvňáčci?

Prvňáčci jsou stejní, ale mění se rodiče a doba.

Jak nejlépe by se měli rodiče chovat k prvňáčkům, když jsou z nové role často nervóznější, než oni sami?

V žádném případě by neměli dítě školou strašit, ale měli by ho spíše povzbuzovat ve smyslu: čeká tě náročná, ale hezká práce, mnoho nového se naučíš. Samotné zahájení docházky do školy by měl provázet zájem rodičů o školní život jejich dítěte, měli by s ním sdílet nové zážitky a prožitky, být trpělivými průvodci. Rodiče by měli své dítě vést k pravidelné přípravě na vyučování, ale nezapomínat při tom na to, že jejich prvňák je stále ještě dítě a potřebuje si pohrát, věnovat se svým zájmům.

Je dnešní školní docházka náročnější než v minulosti? A v čem?

Nevím, jestli je náročnější, ale určitě je více zaměřená na výkon. Stále se setkávám s tím, že v době, kdy je možné snadno získávat informace díky přístupu na internet, se děti musí „biflovat“ mnoho vědomostí, neučí se však pracovat s informacemi, hledat mezi nimi vztahy a souvislosti.

Autobusových spojů z Malína ubude, jsou nevytížené

Jaký vy, jako odbornice, máte názor na ADHD? Názory se totiž liší. Jde skutečně o celospolečenský problém trápící stále více dětí, potažmo jejich rodičů, nebo jen ve skutečnosti nezvládnutá výchova?

Nemyslím si, že jde o celospolečenský problém. Problém spíše vidím v tom, že se tento termín používá, dokonce nadužívá, bez znalosti jeho významu k označení jakékoli anomálie v chování. Laickou veřejností je pak užíván opravdu i k označení nezvládnuté výchovy.

Pokud opustíme téma prvňáčků, jací jsou žáci druhého stupně základních škol z Vašeho pohledu? Ovlivňuje jejich vývoj a chování i současný společenský trend – sociální sítě, mobilní telefony, internet?

Opět si nemyslím, že by se nějak významně lišili od žáků druhého stupně naší či jiné generace. Jsou to děti, které v průběhu docházky do šesté až deváté třídy procházejí pubertou a vším, co s ní souvisí. Moderní technologie jejich život určitě ovlivňují. Krom toho, že mohou být zdrojem informac,í a tudíž poznání, je však ochuzují o běžný kontakt s vrstevníky. Ten se totiž odehrává pouze ve škole a pak ve virtuálním prostoru.

Na jaře jsem se setkala s žákem šesté třídy, který přišel pozdě na doučování, protože v lese s kamarády stavěl bunkr. Je mi líto, že tak šťastných dětí je málo.

Uhlíři padli na penalty. Naplno bodovaly Hlízov, Kácov a Zruč

A jací jsou rodiče? Respektive v čem dělají ve výchově největší chybu, dá-li se to takto paušalizovat?

Paušalizovat se určitě nedá. Rodiče jsou leckdy nejistí. Ke všemu existuje řada alternativ a variant a oni nevědí, zda tu, kterou vybrali, je správná. To je následně zúzkostňuje, což se v důsledku přenáší na dítě.

Již v úvodu jsem říkala, že dnešní doba je zaměřená na výkon. Zřejmě v důsledku toho se setkáváme s ambiciózními rodiči, kteří se snaží dovést své dítě k co nejlepším výkonům drilem a kritikou.

Rodiče jsou navíc velmi zaneprázdnění a nemají již tolik času či trpělivosti na své dítě. Nevypráví si s ním, netráví s ním volný čas – často řeší logisticky, jak a kdo převeze dítě do kroužku, na trénink atd., ale na sdílení zážitků, dětských trablů už jim nezbývá energie.

Dítě potřebuje cítit, že je svými blízkými přijímáno, milováno, že je zajímá.

Pokud se to dá obecně říci – čeho se nejčastěji týkají případy vašich klientů v PPPSK a kolik jich za rok přibližně přijmete?

V poradně řešíme problémy dětí, žáků a studentů zejména ve vztahu ke škole, tedy výukové a výchovné problémy. Dále řešíme otázky školní zralosti a připravenosti, pomáháme s profesní volbou. V rámci okresu přijmeme řádově stovky klientů ročně.

Dostanou tenisté novou halu? Uvidí se v září